Současné generace X, Y a Z - krátké seznámení

V průběhu 20. století dochází k nebývalému rozvoji  industrializace, modernizace, westernizace, nacionalizace a dalších "-zací" a s ním i stále silnějšímu a jasnějšímu vymezení jednotlivých generací. V tomto článku se pokusím přiblížit fenomén kulturních generací a navrhnout, co znamená pro současnost i budoucnost. Rozdíly mezi generacemi se stále více prohlubují, takže v současnosti svět sdílí několik zásadně odlišných generací a nebylo nikdy zajímavější a důležitější se problematice generací věnovat. Jak si můžeme mezigeneračně lépe rozumět a navzájem se poučit do budoucna?

Zvyšujícím se rozdílům mezi generacemi se začali vědci a filosofové věnovat v předminulém století. Ukázalo se, že stále rychlejší společenské změny vedou k určitému společnému kulturnímu rázu u těch lidí, kteří vyrůstali během jejich nástupu. Například první použití atomových bomb mělo největší psychologický dopad na ty, kdo zrovna procházeli takzvaným "formativním obdobím", tedy mezi koncem dětství a začátkem dospělosti. Pro děti a dospělé tyto změny hrají sice zásadní roli, ale nepronikají tak hluboko do jádra jejich osobnosti. Kulturní vlivy během formativních let pak udávají ráz celoživotnímu rozhodování, hodnotám, cílům a začlenění do společnosti.
    Z vědeckého hlediska je koncept "kulturní generace" (v kontrastu k "přírodní generaci") zatím jen hypotéza. Což ale neznamená, že jde o hypotézu na úrovni astrologie nebo homeopatie (tedy ostře kritizovaných a povětšinou zásadně odmítaných). Hypotéza kulturních generací je tématem studia nejen mezi akademiky: Její užitečnosti si stále více všímají i politici, zaměstnavatelé, marketingoví konzultanti a učitelé. Díky své komplexnosti a prozatím i nejasnosti může být využita k argumentaci v mnoha situacích, ale myslím si že je potřeba ji vnímat především jako další pohled na současného člověka. Kromě ekonomických a geopolitických rozdílů mezi lidmi (rozdělení světa na první až čtvrtý svět, východ a západ, sever a jih...) tak přibývá ještě nutnost uvědomit si, že se na planetě střetávají i různé kultury založené na formativních vlivech.
Proč se vůbec tímto novým fenoménem zabývat jinak, než jen jako další společenskou zajímavostí?
1) Uvědomit si, co nás formovalo, nás může poučit
Jde o možnost sebepoznání a sebevymezení - pokud s generačními škatulkami počítají mocní a úspěšní, měli bychom vědět, na čem své odhady a plány pro zbytek lidstva zakládají. Každá reklama nebo politická kampaň se snaží cílit na určitou skupinu. Ať už je to Zeman nebo Schwarzenberg při první přímé volbě prezidenta, Coca-Cola nebo Pepsi, dochází mimo jiné stále častěji i k viditelnému konfliktu jedné generace s druhou. Povznést se nad své generační vymezení znamená začít pracovat s tím, jak setrvační a předvídatelní z hlediska průzkumů a analýz jsme.
2) Je dobré se informovat, abychom se mohli povznést nad malicherné rozdíly
Generační škatulky nám mohou lehce pomoci lépe si navzájem rozumět a lépe spolupracovat. Mnoho problémů v současnosti vychází z nejasných rozdílů v očekávání zúčastněných stran. Mít možnost alespoň rámcově odhadnout na jakých pilířích stojí osobnost druhého člověka nám může pomoci stavět společný základ pro lepší komunikaci a sdílení životního prostoru. Stále častěji se totiž bude stávat, že například důchodová reforma nebo otázky mezinárodních vztahů nebude jedné celé generaci vyhovovat. Pokud takové generaci ty ostatní nedají prostor, čekají nás velké problémy.
Důležité poznámky pro chápání kulturních generací:
1) Kulturní posun východ-západ, Česká republika a takzvaný druhý svět
V článku popsané kulturní generace platí především pro "první svět", konkrétně západní Evropu a USA. V takzvaném "druhém světě" (neoficiálně se druhý svět po Studené válce rozšiřuje na uskupení BRICS: Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) a jeho sousedících státech se většinou přidává zpoždění alespoň 5 let, způsobené pozdějším otevřením kulturní výměny po pádu Železné a takzvané Bambusové opony. Takže například generace Z má ve státech BRICS a v okolí data narození v letech 2000 až 2015. To zřejmě platí i v Thajsku, Ukrajině, Mexiku, Kanadě nebo na Taiwanu (společnostech ovlivněných některou ze zemí BRICS).
    Jak jsme na tom v České republice? Těžko říct, protože tyto hraniční (nebo odlehlé) oblasti mají tendenci dělit se na velká města a zbytek populace (například Jižní Korea, Japonsko, Polsko, Austrálie, Argentina). Pokud tedy žijete ve velkém městě a jste v silném kontaktu s alespoň jedním světovým jazykem a jeho kulturou, ono kulturní zdržení 5 let se vás netýká.
    Zbytek, tedy "třetí" a "čtvrtý" svět, není z hlediska kulturních generací zmapován.
2) Co přesně myslíme formativními roky?
Člověk je bytost výrazně definovaná okolními vlivy, které mají největší dopad v určitých životních etapách. Fyzická, emocionální, konceptuální i hodnotová stránka každého z nás se celý život učí, v jakém světě žijeme a jak v něm existovat. Z evolučních důvodů jde především o první roky života - co se v nich událo do značné míry určuje, jak bude náš život pokračovat (výživa, důvěra, zranění a nemoc, vzdělání). Behavioristé a antropologové mluví o takzvaných "imprintech", tedy klíčových chvílích, kdy si náš lidský mozkový hardware vytváří vlastní myšlenkový software. U zvířat se imprinty dobře ukazují například při fixaci na matku: Pokud mláděti místo matky do života vložíme třeba basketbalový míč, souhra instinktů na něj vytvoří mateřský imprint. Podobně se mládě chová při vytváření imprintů na vrstevníky, potravu, partnery a další pro přežití jedince i druhu zásadní prvky reality.
    U člověka přichází do hry navíc určitá míra sebeuvědomění a reflexe, takže lidské imprinty zasahují i do jazyka nebo třeba používání nástrojů. Jak se svět kolem nás komplikuje, každá další generace potřebuje na vytvoření imprintů více času a imprinty samy jsou komplexnější a dynamičtější. Tím pádem jsou formativní roky s každou generací o něco delší.

Generace současnosti:

Generace X
"Nevěř nikomu nad třicet, najdi si vlastní cestu a drž se jí. Po třicítce musíš změnit svět k lepšímu."
Lidé narození zhruba mezi lety 1965 až 1980, jejichž formativní roky trvaly zhruba 20 až 25 let.
Děti členů Velké generace, Ztracené generace a takzvané Baby Boom generace.
Generace X se nazývá mimo jiné Umělá, protože označení "X" je marketingová nálepka, vyjadřující že mladí lidé své doby neměli zdánlivě žádný společný cíl nebo žebříček hodnot. Každý měl nějaké své "životní X" a za ním se rozhodl jít, případně se naopak rozhodl žádné životní X nevyhledávat. Jakmile tato generace přejala marketingovou škatuli, hrdě se jí zmocnila a své označení "Nedefinovaná generace" začala používat jako pozitivní vymezení své identity, založené na svobodě jednotlivce, lidské důstojnosti, novému přístupu k rychle se měnícímu světu a celkové nezávislosti mladých lidí. Starší členové jsou označováni jako Grunge nebo Slacker (flákačská) generace.
    Obrovské štěstí pro X je, že se jich narodilo v bohatém světě rozprouděných Baby Boomers relativně málo. Civilizace tedy nové mladé lidi hodně potřebovala a byla ochotná jim v mnohém ustoupit. X jsou První zkažení, tedy převzdělaní jedináčci s velkými cíli a neukojitelnou chutí zároveň být rebel a zároveň boháč. Největším vlivem na jejich životy byl výbuch kontrakultury a Culture Wars, tedy vznik desítek výrazných subkultur, uměleckých hnutí, nových vědeckých i politických teorií a celkový rozpad masové popkultury. Výsledný koktejl udělal z X otevřenou a sebevědomou vlnu mladých, kteří sice stále ve velkém sdílejí životní cíle svých rodičů (kariéra, rodina, dům, pověst...), ale zároveň odmítají jakýkoliv jeden celkový pohled na svět a jsou schopni vnímat i prožívat několik revolučních vlivů a životních stylů najednou. Civilizaci přináší hlavně zpochybnění dosavadních přístupů k práci a politice, vyžadují více pravomocí a volnosti. Jde o první generaci, která v podstatě nezná rasismus v nejhrubší podobě.
    V produktivním věku pracují X za méně peněz než jejich rodiče a mají celkově více práce, nedostatek dlouhodobých jistot jim nahrazuje vzrůst osobní svobody. Ve výsledku jde o výrazně postojovou generaci, to znamená že hledají takové hodnoty a významy, které se vyplatí zastávat celý život. V nejbližším desetiletí nás čeká jejich nástup k moci, což je vidět na nových politických stranách a životních modelech, takzvané hippie/punk ekonomice a novém zájmu o životní prostředí slučitelné se zdravím ekonomiky.
Generace Y
"Proč jsme tady? Jaký má život smysl? Kam směřujeme? Kde mám telefon?"
Lidé narození mezi lety 1980 až 1995, jejichž formativní roky trvají zhruba 25 let.
Děti Baby Boom generace a generace X.
Nejčastějším označením Y je "Generation Why?!", což vychází z anglické výslovnosti písmene ypsilon ("Proč?!"). Je to generace otázek a zpochybňování, od které se toho moc nečekalo. Do generace Y se ale připojily dva velké proudy: Zaprvé Echo-Boomers, vlna nových přírůstků způsobená krizí středního věku Boomers a zakládáním rodin na poslední chvíli. A zadruhé se ukázalo, že Y roste během celé své existence tak nějak postupně a nepředvídatelně, protože se k ní přidávají lidé z celého světa s tím, jak se zvyšuje kvalita života a šíří se určité sdílené životní hodnoty. Y poslouchají podobnou hudbu a znají podobné režiséry, mluví a myslí podobně bez ohledu na to, zda se narodili v Japonsku nebo v Maďarsku. Do Y se tak člověk může zapojit ještě během svého života a zdá se, že Y je překvapivě asi nejsilnější generace po Boomers. Bohužel, počet zdaleka nestačí. Ještě nižší platy a ještě méně jistot zatlačily Y do pozadí. Výsledkem jsou hnutí jako Anonymous nebo Occupy, která svou necelistvostí a nepředvídatelností představují první záblesky toho, co můžeme od generace Y (ovlivněné generací X) čekat.
    Svoboda a nové možnosti udělaly z Y takzvanou Civic neboli Občanskou generaci: Semkli se k sobě navzájem a nevěří ani rodině, ani kariéře, ani vzdělání, ani státu. Naivní a zmlsaní tím, že vyrůstali v rozkvětu 90. let, dnes stojí Y na ulici a uvažují, kde jsou jejich antigravitační skateboardy a dovolené na Marsu. Co byla pro Boomers skvělá budoucnost a pro X zajímavá výzva, to je pro Y hořké probuzení ze sna. Jejich reakce je taková, že se stali světem sami pro sebe a hledají způsoby, jak "změnit systém zevnitř" tam, kde se předchozí generace bouřily. Výdobytky X dovedly Y k velkým změnám hodnot a životních cílů, takže se často označují jako Názorová generace: Dokáží měnit a přizpůsobovat své názory, domluvit se je pro ně důležitější než mít poslední slovo. Bohužel ale díky tomu působí v očích starších generací nerozhodně a bezpáteřně.
    Jako X buduje svět bez rasismu, přináší Y svět bez sexismu. Y chtějí pracovat z domova a zavedli termíny jako urban tribe (typ semknuté městské komunity) nebo downshifting (odmítnutí časově náročných zaměstnání). Mít prostě a jednoduše čas na sebe a své blízké je pro ně priorita, které by neměly stát v cestě staré představy o rodině nebo kariéře. Nesoulad generace Y se světem tak často vede k tomu, že se její členové skrývají a snaží se zapadnout za každou cenu - z toho vychází opětovný zájem o manželství nebo náboženství, návrat k některým starším hodnotám, ve kterých Y hledá klid a možnost rozkvětu v ústraní.
    Říká se, že jde o první generaci, jejíž mozek je silně formován informačními technologiemi a vizí reálné civilizační změny, z čehož vychází dvě častá označení: Y se říká buď Mileniálové, protože prožili přechod tisíciletí a budou definovat to příští, případně Boomerang Generation, protože se neustále vrací k rodičům a přátelům, hledají hlubší hodnoty a žijí klidnějším životem, než se čekalo. Ve velkých firmách si všimli tak velkých rozdílů mezi Y a jejich předchůdci, že se začínají pořádat semináře pro manažery zaměřené na to, jak s Mileniály vycházet a jak využít jejich hlad po zodpovědnosti a účasti na dění. Ačkoliv jde o veskrze tichou a skrývající se generaci, nebývale silně se věnuje politickému aktivismu nebo veřejné službě. Mezinárodní, rovnostářská, tvořivá a kosmopolitní, Y je podle mnohých autorů dřímající obr, od kterého můžeme za 20 let čekat velké věci.
   
Generace Z
 "Hmmm," KLIK KLIK CVAK CVAK... "Vyřešeno," KLIK... "Nějaký další problém?"
Lidé narození zhruba v letech 1995 až 2010. Jejich formativní roky budou trvat až 30 let.
Děti Baby Boom generace, generací X a Y.
Pokud jsou Y Mileniálové, jsou Z takzvaní "Plurálové", zatím nejroztříštěnější a nejrůznorodější generace. Pokud X věřili, že jim společnost dá šanci zapojit se aktivně do dění podle jejich představ a pokud Y věří, že dokáží společnost potichu změnit zevnitř, zdá se že Z mají v plánu na společnost zanevřít úplně. Definováni internetem a multikulturalismem, válkami a finančí krizí, rozpadem rodiny a v podstatě kompletní ztrátou jistot, obracejí se Z k sobě sama a individuální specializaci. Jejich prioritou je vzdělání a rozvoj svých schopností, takže pokračují v individualistickém vývoji nastoleném předchozími generacemi.
    Protože v době jejich příchodu už je hypotéza kulturních generací jedním z formativních vlivů, byly na ně firmy a média více než dobře připraveny (alespoň si to myslí): Na generaci Z jako by svět čekal s nejrůznějšími pastmi a plány, ale ne vše se daří, jak má. Místo výbušné a konzumním šílenstvím posedlé generace hyperaktivních sociopatů přišla generace sebevědomá a soustředěná, se sklony k netrpělivosti a sebestřednosti. Podle zatím nejistých průzkumů jsou Z posedlí přímou zkušeností, takže musí na všechno sáhnout a všechno prožít na vlastní kůži, zároveň ale žijí odděleně a "na Síti". Jsou intelektuálně vyspělí, dospívající příliš rychle, nechápou termíny jako status quo nebo tradice a tak nějak v podvědomí cítí, že svůj svět si budou muset vybudovat sami. Ať se totiž učitelé a prodejci snaží jakkoliv, dynamiku Z nemůžou nikdy předběhnout.
    Z zdědili nechuť k sexismu od Y a nechuť k rasismu od X, přidávají nechuť k nacionalismu. Kde X měnili přístup k politice a práci, Y mění přístup k rodině a veřejné správě, tam se od Z očekává změna přístupu ke vzdělávání a financím. Přelétaví a každý s vlastní specializací, pravděpodobně půjde o skoro nezachytitelnou a divokou sílu. Kombinace hladu po "skutečné zkušenosti" s životem v digitálním světě pomalu ale jistě přináší první ukázku dvojité podstaty budoucího lidstva, obklopeného počítači a interaktivitou.
    Věří především ve svou schopnost vyřešit každý problém po svém, takže se čekává, že Z bude úplně obcházet tradiční společenská řešení. Pokud vás zajímá, proč vlády a korporace investují tolik peněz do ochrany proti hackerům, bezpilotních kamerových systémů nad městy, různých analyzátorů aktivit občanů a nových bezpečnějších vrstev identifikace, odpovědí některých autorů je "příprava na příchod generace Z". Pokud najdou nějaký společný bod nebo žebříček hodnot (kromě svobody slova a sdílení informací, kterou už teď Z svými podivnými cestami brání zuby nehty tak, jako nikdo předtím), bude svět za 30 let jejich - a pravděpodobně se můžeme připravit na vlnu zatím nejmladších vědců, politiků a dalších veřejných osobností. Otázka je, jestli je vůbec uvidíme a zda nepůjde jen o nezastavitelný tok informací.

A kdo nás čeká dál?
Generace Alfa: Začátek nové abecedy
Data narození se pohybují mezi lety 2010 až 2025. Jejich formativní roky budou trvat minimálně 30 let.
Jsou nebo budou dětmi generací X, Y a Z.
První generace kompletně narozená ve 21. století je zatím záhada. Většina těch, kdo studují kulturní generace, je považuje za zcela zásadní zlom v dějinách lidstva. Nejen, že budou tyto děti žít ve světě prolnutém informačně-komunikačními technologiemi a na pokraji ekologicko-humanitární krize, ale především budou ve věku informací a krizí žít i jejich rodiče, učitelé, starší spolužáci a životní vzory. Velkou změnou, která se od generace Alfa očekává, je příchod nové vlny globalismu a postupné dokončení rozpadu nacionalismu, který pomalu začíná generace Z. Pokud kontrakulturní myslitelé píší o tom, že lidstvo ještě ani netuší, v jak velké krizi je, a pokud technooptimističtí komentátoři píší, že lidstvo ještě ani netuší, jak velkou změnu nám přinesl internet (a další technologie), generace Alfa by podle všeho měla zosobnit jejich nejhorší obavy i největší naděje.