Jak je to tedy s tou meditací?

Kolem meditace se ochomýtám už několik let jako pozorovatel. Podobně jako u většiny "velkých témat" jsem se nejdříve pokusil zjistit co nejvíce informací z co nejvíce zdrojů, než abych se do celé věci vrhnul po hlavě. Po teoretické přípravě jsem v posledních několika měsících začal meditaci opatrně a kontrolovaně praktikovat. Rád bych zde představil svůj názor, doporučení, zmínil některé zajímavé výzkumy a nakonec také vysvětlil, proč je podle mě dobré s meditací začít, ať jste kdokoliv.

Nejdříve je myslím důležité vysvětlit, že meditace není zdaleka jen východní fenomén - chápat ji jako exkluzivní export východního mysticismu v čele s buddhismem by byla chyba. Kdekoliv se na západě píše a mluví například o kontemplaci, ať už v křesťanských textech nebo například v Kafkových zápiscích, setkáváme se s meditativní praxí. Stejně tak starořecká peripatetika, sufijské tance, africké bubny nebo jihoamerické nagualistické očekávání okamžiku - meditace se objevuje v mnoha kulturách po celém světě v mnoha podobách.
    Zadruhé je třeba napsat, že meditace nevede k jednomu určitému cíli a neexistuje jedna metoda vhodná pro každého. Meditace je jen jednou z mnoha možných cest k určitému komplexnímu stavu vědomí, jehož jedinou (a nedokonalou) charakteristikou je stav "přítomnosti", tedy zvýšená míra prožívání probíhajícího okamžiku a zároveň uvědomování si svého vlastního prožívání. Tento zvláštní stav je pro každého trochu jiný, proto se velmi těžko popisuje. Abych dal článku určitý zdravý základ, začnu nejdříve citací několika výzkumů, které mluví o pozitivním dopadu meditace na člověka.
Výzkumy meditace v posledních letech:
- Vliv meditace na lidský mozek: Výzkum univerzity v Oregonu prý dokazuje vliv meditace na růst mozku. U účastníků experimentu, kteří měli za úkol po dobu jednoho měsíce pravidelně meditovat, došlo k výraznému zahuštění axonů (signálových propojení v mozku) a růstu ochranné tukové vrstvy myelinu. Michael Posner, jeden z vědců který výzkum vedl, ho shrnul takto: "Dosáhli jsme velmi přesných výsledků. Nejen, že jsme blíže zaměřili k jakým změnám dochází v bílé hmotě mozku, ale také se zdá, že při meditaci dochází k podobným fyziologicým procesům, jako při vývinu mozku v ranném dětství." První výzkum v roce 2010 dokázal spojitost mezi meditací a nápravnými procesy v těch částech mozku, jejichž nedostatečnost je spojována s depresemi, demencí, schizofrenií a poruchami soustředění. Kontrolní skupina neměla za úkol meditovat, ale jednoduše relaxovat. Nedošlo u ní v podstatě k žádným fyziologickým změnám. U meditujících účastníků byla navíc zaznamenána nižší míra únavy, napětí a deprese, společně se sníženým krevním tlakem a zdravějšími vodivými reakcemi pokožky.
- Meditace jako mozková posilovna: Francouz Matthieu Ricard je úspěšný molekulární genetik, který v 70. letech opustil život vědce a vydal se do Himalájí studovat buddhismus. Nyní je jedním z nejuznávanějších mnichů a osobním poradcem Dalajlámy. V roce 2012 mu neurolog Richard Davidson na hlavu připojil 256 senzorů v rámci výzkumu mozkové aktivity meditujících lidí. Ricardův mozek během meditace na téma "soucit" začal pracovat na gama vlnách spojených s uvědoměním, pozorností, učením a pamětí, které neurologie v dané oblasti doposud nikdy nezaznamenala. Zároveň se v přední části mozku objevila nebývale silná aktivita v místech, která jsou spojena s pocity štěstí a sníženou hladinou negativních myšlenek. Davidson na základě výsledků tohoto a dalších pokusů prohlásil Ricarda za nejšťastnějšího člověka na světě. Podobných výsledků dosáhují při snímání mozkové aktivity všichni, kdo přesáhli počet 50 tisíc meditačních sezení, ale k Ricardovým výsledkům se přiblížili i ti, kdo meditují jen třikrát týdně. Výzkum se věnuje novému oboru neurologie, který studuje takzvanou neuroplasticitu, tedy možnosti mozku přizpůsobit se nárokům na něj kladeným. Ricard v tomto ohledu přirovnává mozek ke svalům a meditaci k návštěvě posilovny.
- Nový vědecký obor: Na harvardské škole medicíny se pustili do hledání společných bodů mezi vědou a kontemplací. Jako první v pořadí se vědci z nově založené organizace Mind and Life Institute věnovali hledání základů toho, proč a jak funguje meditace. Výsledkem jejich výzkumu je podchycení toho, co je podle vědců na meditaci nejdůležitější: Jádrem většiny pozitivních vlivů meditace je podle nich "mindfulness", v češtině asi nejlépe přeloženo jako "přítomnost". Ve zkratce to znamená snahu soustředit se co nejvíce na právě prožívaný kousek časoprostoru. Jon Kabat Zin, který se výzkumu na Harvardu účastní, mluví o mozku jako o hudebním nástroji: Stejně jako hudbení nástroj, i naše myšlení je potřeba čas od času naladit, k čemuž má sloužit meditační cvičení přítomnosti. Výsledky se dostavují především ve zvýšené schopnosti soustředění a v rychlejší obnově energie nutné k myšlení. Vedoucí výzkumu, David Vargo, již nachází aplikace v psychologii a medicíně, ale objevuje se i zájem odborníků z oblastí fyziky, ekonomie nebo sportovní vědy. Vargo se podle svých slov snaží obnovit zájem o mysl jako takovou: Člověk podle něj sice žije v moderním světě supertechnologií a různých pokročilých aplikací vědecké metody, ale starost o vlastní myšlení zanedbává a nechává ho na úrovni doby kamenné.
- Přetrvávající pozitivní dopad na lidské emoce: Výzkum na bostonské univerzitě (Boston University Center for Computational Neuroscience and Neural Technology) v roce 2013 poprvé potvrdil dlouhodobý pozitivní vliv meditace. Vědci se zaměřili na amygdalu v mozcích meditujících lidí, orgán který je spojován se zpracováváním emocí. Krátce po meditaci předložili účastníkům emocionálně nabité obrazy lidí v různých situacích a sledovali jak jejich pocity, tak aktivitu v dalších částech mozku. Z výzkumu vychází jednoznačný výsledek: Meditující člověk byl schopen nejen mnohem silnějšího soustředění na předkládané dění, ale i projevit mnohem více empatie a zároveň utlumit rušivý vliv vlastních emocí. Zajímavá kombinace soustředění, sebeovládání a zvýšené empatie je podle Catherine Kerrové důkazem toho, že "Meditace dovoluje lidem lépe regulovat aktivity svého mozku podle situace a filtrovat vjemy, které jinak odvádějí pozornost od sledovaného jevu."
Návrh, jak začít s meditací
Pokud vás meditace láká, určitě vás osloví některá z knih nebo příruček. Jednoznačně doporučuji přečíst více různých zdrojů, protože každý autor přináší vlastní interpretaci - platí, že čím více zdrojů, tím lépe. Výsledky by se měly dostavit po měsíci meditace, pro potvrzení je dobré sledovat vývoj například psaním deníku.
- Nejméně náročnou variantou meditace je začít polohou v sedě (stačí židle) nebo v leže (na podložce nebo v posteli), jedinou podmínkou jsou pro začátek rovná záda (později se dá meditovat v podstatě v jakékoliv poloze nebo při jakékoliv aktivitě). Pokud se před meditací trochu protáhnete, ulehčíte postupně zádům a tělo si lépe zvykne na nároky meditace.
- Pro začátek většina lidí doporučuje meditovat 15 minut každý druhý den po ránu a vydržet alespoň jeden měsíc, ideální je ale meditovat denně ráno nebo před večeří.
- Seďte nebo ležte v klidu, nadechujte se nosem a vydechujte ústy. Doporučuje se mít zavřené oči, ale není nutné je mít zavřené celou dobu.
- Začátkem meditace je soustředění na polohu vašeho těla, rytmus dýchání, tep a smyslové vjemy z okolí. Myšlenky nechte volně plynout a zkuste prožívat jednoduchý klid.
Proč si myslím, že meditace funguje?
Během studia (a v poslední době i praktikování) meditace jsem došel k názoru, podle kterého má meditace především zcela primitivní a selským rozumem pochopitelný smysl: Jde o činnost vyžadující určitou přípravu místa a času, meditující člověk si tak musí najít pravidelnou chvilku jen sám se sebou. V současnosti je většina relaxačních aktivit ve skutečnosti velmi aktivních a náročných, ať už je to sledování nějaké obrazovky, sport, čtení nebo večer venku s přáteli. Naše okolí vyžaduje pozornost, vysílá signály a na mnoha úrovních s námi komunikuje, což je únavné. Meditace je tak oním pověstným návratem do vnitřního prostředí, ve kterém na nás působí jen to, co zrovna existuje v naší hlavě. Schopnost nechat své myšlenky plynout a nepozastavovat se nad nimi, pro meditaci zcela klíčová, dovoluje našemu vědomí si oddechnout. V přehlceném a divokém sprintu každodennosti (který se křečovitě snažíme vnímat jako normální) jde o nejjednodušší návrat do přirozeného klidu.
    Pokud bych měl poskytnout určitý hlubší rozbor pozitivních dopadů meditace z vlastní zkušenosti (a ze setkání s dalšími meditujícími lidmi), řekl bych že jde z hlediska moderního člověka především o možnost sebereflexe a pohledu na sebe sama zvnější, který přichází po skončení meditačního sezení. Tato sebereflexe poskytuje čerstvý pohled na věc a mnohdy lidem bohatě stačí k tomu, aby se meditaci věnovali celý život (nemluvě o dalších pozitivních vlivech).
    Existuje ale ještě další rovina kladných vlivů meditace, spočívající v tom, co se děje přímo během ní samotné. Určitě si při meditaci všimnete, že dokážete jasně definovat jen začátek a konec meditace, nikoliv její průběh - jako kdybyste v jejím průběhu prožívali stav podobný snění. Do této situace se člověk v každodenním životě nedostává příliš často, ale už jen drobná ochutnávka díky meditaci přináší obrovskou úlevu a posytuje určitou pevnou půdu pod nohama. Meditující člověk získává větší kontrolu nad svým vnímáním a prožíváním, protože během meditace prožívá a vnímá samotné prožívání a vnímání, jinak skryté za pohyby, bolístkami, touhami, pocity, plány, dojmy a názory. Zjištění, jak hluboko sahá lidské vědomí, je pro meditujícího osvobozující a často vede k až nebezpečné míře nadšení z nově objevených plání klidu a soustředění. Meditace tak nastavuje jakési zrcadlo každodennímu životu, určitý bod ticha, který slouží jako neustálá připomínka tajemné povahy světa kolem nás. Ačkoliv meditace nedává žádné jasné odpovědi na velké otázky života, už samotná skutečnost že existuje meditativní stav sám o sobě mnohé lidi naplňuje novou mírou pokory a chuti do života.
    A naposledy bych zmínil určitou přípravnou a "obrňující" roli meditace: Často se stává, že například během prožívání nemoci, určité osobní tragédie, ohrožení nebo ztráty (případně při nečekaném úspěchu nebo dávce štěstí) se člověk ocitne ve snovém stavu, kdy se vše zdá poloskutečné a rozmlžené. Průvodní jevy jsou různé: Děje a věci spolu souvisí až příliš nebo naopak působí jako z jiného světa, lidé jako kdyby mluvili jiným jazykem nebo jen vydávali nesrozumitelné zvuky. Toto rozladění a odstřižení od světa jak ho známe nám odhaluje především to, jak moc energie musí náš mozek vydávat, aby dokázal v našem světě žít z minuty na minutu a z desetiletí na desetiletí. Této schopnosti kontextualizovat a tak nějak existovat s autopilotem zapnutým kdesi na pozadí našeho vnímání si moc nevážíme, natož abychom o svou mysl pečovali. Meditace ve svém důrazu na prožívání okamžiku bez ohledu na cíle a nároky vnějšího světa přináší schopnost dobít baterie, o kterých ani nevíme - baterie, které nám dovolují vnímat svět stále do větší šířky a hloubky, abychom se nemuseli jednoho dne zastavit, vyčerpaní a znechucení, případně zmatení a ztracení v rozhodnutích, která nebyla naše. Svět tyto myšlenkové "vnímací" baterie vybíjí a meditace je nabíjí, až tak je to podle mého názoru jednoduché.