Několik otázek pro Zelené

Zelení jsou pro mě na hranici mezi "starými" a "novými" stranami, protože základy jejich vize by podle mého názoru měly být součástí programu každé politické strany. Rozhodl jsem se trochu si situaci vyjasnit a položit předsedovi Ondřeji Liškovi několik otázek.

Se Zelenými si většina lidí spojuje především důraz na ochranu životního prostředí. Jak široce tento pojem chápete? Co všechno je jeho součástí?

Důležité je podtrhnout, že zelení nejsou stranou jednoho tématu. Pokud v dnešní době někdo řekne životní prostředí, je důležité jej chápat komplexně, tady jako prostředí, ve kterém žijeme - ať už je to město, či venkov a patří sem nejen vzduch, který dýcháme, ale i kvalita veřejných služeb, bydlení, vzdělávání, perspektivní zaměstnání a také politická kultura, vymahatelnost práva a kvalita demokracie. Program zelených je v podstatě celý postaven na otázce kvality života každého z nás. Do tohoto pohledu samozřejmě patří celá paleta témat: od cenově dostupných a zdravých potravin, přes bezkorupční prostředí, až po sociální témata jako jsou místa ve školkách, prostředí vhodné pro podnikání a samozřejmě i ochrana životního prostředí v tradičním slova smyslu.
Zelení směřují směrem k integraci s EU. Dá se nějak jednoduše shrnout, proč jde podle vás o dobrý nápad?

Pokud jde o podporu hlubší integrace EU, pak uvedu alespoň 3 důvody, proč je to dobrý nápad: Zaprvé, naše republika čelí mnoha problémům, které jsou nad síly jednoho státu, které jsou svojí podstatou nadnárodní, a které se dají překonávat, popřípadě přeměňovat v příležitosti, pouze v rámci úzké spolupráce širšího regionu. Těmto problémům a výzvám nemůžeme efektivně čelit v rámci nějaké zóny volného obchodu ani skrz nějakou formu čistě mezivládní spolupráce v Evropě. To nestačí a proto kontextu evropské historie musíme jít ještě o krok dál.
    To mě vede ke druhému bodu, kterým je evropská historie a poučení z ní. Evropská unie, ať se to dnešní generaci zdá přehnané nebo vzdálené, je z velké části mírovým projektem a to rozhodně úspěšným. I když jsme se v mnohém poučili z minulosti, dá se předpokládat, že absence unijních rozhodovacích mechanismů by dala znova průchod nezdravé politické a ekonomické soutěži v rozdrobené Evropě. Jaké důsledky měla tato neřízená rivalita v minulosti, víme všichni.
    A za třetí, pokud uznáme, že potřebujeme Evropskou unii, musíme v ní aktivně usilovat o to, aby byla více demokratická, více solidární a více spravedlivá. Jestli budeme stát mimo a pouze nadávat nebo se škodolibě posmívat, nedosáhneme toho, aby Evropa byla taková, jakou ji chceme mít. Nějakou dobu stačilo, aby byla EU v mnoha politikách na půl cesty - například, abychom měli měnovou unii, ale ne fiskální. Abychom měli společné hranice, ale každý stát vlastní migrační politiku. Už od samého počátku konstrukce jednotné Evropy v polovině 20. století bylo jasné, že se musíme posouvat vpřed, ke stále těsnější a lepší spolupráci, abychom nezůstali jen u proklamací. Někde na obzoru je samozřejmě evropská federace, ale nutně se k ní dostat nemusíme. Přibližovat ale ano. Část Evropy to udělá každopádně, i bez nás. Ale my chceme být u toho. Ne proto, že nám nic jiného nezbývá, ale proto, že máme Evropě co dobrého nabídnout.
Podle některých voličů je česká strana Zelených dost odlišná od ostatních zelených stran v Evropě. Vnímáte nějaký rozdíl, jakési české naladění, i vy sami?
Všechny strany v Evropě, byť se jmenují podobně, jsou odlišné už kvůli historickému kontextu té či oné země. Co je ale spojuje, jsou hodnoty. My stejně, jakou naši partneři v neměck, Rakousku, Velké Britáii i jinde, jsme součástí Evropské strany zelených, která vznikla jako úplně první evropská strana v EU. Je to signifikantní, protože Zelení v Evropě vždy velmi silně prosazovali prohloubení evropské spolupráce, neboť si vždy uvědomovali, že řada otázek jako je ochrana klimatu, zdroje energie, kvalita vody, potravin, ochrana spotřebitelů nebo skutečně udržitelný ekonomický rozvoj nejsou řešitelné v úzkém rámci jednotlivých národních států. Strany zelených jsou tradičně soustředěny kolem levého středu či středu politického spektra, což jim ale za určitých podmínek otvírá koaliční potenciál nejen doleva, ale i do pravého středu. Například němečtí zelení jsou tradičně levicovou stranou, avšak například ve spolkové zemi Hessensko nyní vládnou s křesťanskými demokraty. I když se zelení tedy částečně pravolevému schématu svým důrazem na dlouhodobá řešení a nemateriální hodnoty vymykají, jsou součástí dnešní politiky a proto i neustálé stýkání a potýkání s politickými konkurenty vlevo i vpravo.
Jak si vysvětlujete, že Zelení mají největší úspěch ve velkých městech jako je Praha?

Není to tak úplně pravda. Až 60 % hlasů pro zelené přichází z menších a středních sídel. Volebními obvody s nejvyšším procentuelním ziskem je skutečně Praha a Brno. Souvisí to s tím, kde působí naše nejsilnější organizace, nejvíce našich starostů, zastupitelů a zastupitelek a tím pádem i s tím, kde jsme nejvíce vidět. Jádro naší strategie v příštích měsících je nepochybně rozšíření našeho působení do všech okresů v celé republice. Všude tam, kde existuje naše základní organizace, tedy nejméně tři členové, máme o třetinu lepší výsledky v parlamentních volbách. Jsme stranou, která je pevná a čitelná, protože roste odspodu. Obnova české politiky je možná jedině skrze obnovení důvěry občanů v politiku a cesta k ní vede právě přes kvalitní a otevřenou politiku v místě, kde lidé žijí. To je naše krédo.
U zelené strany dává smysl odpor k jaderné energetice, ale mnozí lidé kteří mají na srdci zdraví přírody i společnosti často přiznávají, že právě jaderná energetika (silně rozvíjená a podporovaná) je to nejlepší řešení. Základní otázka tedy zní, zda jsou Zelení proti jádru z principu, nebo zda spíše podporují další rozvoj nových technologií (thoriové reaktory, fůze). Je možné, že nejpokročilejší a tudíž nejbezpečnější generaci reaktorů byste naopak brali spíše jako smysluplný kompromis?

Problém jaderné energetiky je nejenom v oblasti bezpečnostní, ale také ekonomické, protože jaderná energetika není schopna v aktuálním konkurenčním prostředí obstát bez masivních státních dotací z kapes nás, řadových spotřebitelů. Druhou rovinou našeho vnímaní spolehlivého a bezpečného rozvoje energetiky je decentralizace. Už dochází a bude nepochybně dále docházet ke vzniku menších zdrojů s lokálním využitím, kdy si lidé budou vedle uspořené energie díky zateplení a šetrnýn domům vyrábět energii ve zcela dostačující míře sami a sami také spotřebovávat.  A to je v rozporu s centralizovaným pojetím velkých jaderných bloků včetně případného nástupu thoriových / fúzních zdrojů. Současně musíme vycházet z dostupných technologií, které mohou plnit aktuální energetické potřeby a těmi současné obnovitelné zdroje jsou, narozdíl od snů o nové generaci reaktorů, které se ne a ne naplnit.
    Stejně tak je patrné, že například v případě jádra nejde o nezávislý zdroj energie, ale o zdroj energie silně závislý na exkluzivních dodavatelích, jako je Rusko. I ČEZ má spočítané, že se jim mnohem více vyplatí například lokální plynové elektrárny, které jsou na dodavateli podstatně nezávislejší - respektive, existuje mnohem širší paleta dodavatelů. Právě v ohledu jádra se opět na rozhodování prezidenta Zemana a jeho vlády ukazuje jednostranně pro-ruská orientace. Právě Zeman chce za každou cenu rozšiřovat Temelín, ačkoli je to ekonomicky a energeticky jednoznačně nevýhodné, což potvrzuje řada renomovaných nezávislých analytiků.