Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesty k nové veřejné debatě: Mýty západní kontrakultury

22. 06. 2014 14:30:00
V mnoha ohledech je velkou výhodou západní civilizace to, že aktivně nepotírá kritiku a protinázory, což jí dává obrovskou výhodu oproti méně svobodným společnostem. Bohužel v posledních letech tuto schopnost vnímat komentáře zevnitř, ať už jsou jakkoliv nepříjemné nebo neinformované, pomalu ztrácíme. V tomto článku se proto chci zamyslet nad tím, jakou chybu možná dělají samotní kritici a oponenti uvnitř Západu, kteří často upozorňují na vážná a důležitá témata, ale nedaří se jim formulovat své výhrady tak, aby jim byla věnována náležitá pozornost. Až příliš často totiž lidé berou kritiku jako zradu a palbu do vlastních řad, podezřívají komentátory a kritiky z arogance, pokrytectví, neusměrněného bourání tradic nebo jednoduše zoufalství z vlastní životní situace. V čem tedy dělají důležité vnitřní hlasy chybu?

Mýtus první: Ovce

Mezi lidmi z různých (převážně mladých a dosud nezavedených) subkultur a aktivistických hnutí, ale i mezi klasickými kavárenskými a hospodskými "kritiky" se často objevuje tendence vidět v masové společnosti "ovce". Těmi je většinou myšlena ta část populace, která se aktivně nezapojuje do různých protestů, petic, podpory alternativní kultury a nových myšlenek. Důvodem podle většiny společenských kritiků bývá prostě jen lenost nebo hloupost, případně strach nebo touha po slávě a majetku. Z mého pohledu jde o nebezpečný nešvar, odsuzující jiné lidské bytosti do jakési nižší kategorie těch, kdo "věří všemu" a "podporují status quo". Problém je, že takovou "ovcí" může být každý, včetně kritika samotného, jde jen o to, jak se na jeho názory a hodnoty díváme - většina těchto lidí přežvýkává tvrzení hrstky autorů a komentátorů, následuje určitá velká jména ve svém hnutí a myšlenkovém proudu, a porovnává s nimi vše ostatní. Hrozí tak stejné nebezpečí, jako u každé ideologie, a totiž sklouznutí k dogmatismu a ortodoxii.
V čem je však "ovčí syndrom" nejhorší, je jeho schopnost rychle zdiskretidovat jakoukoliv novou myšlenku, jakmile je podána elitářsky a způsobem "pokud tohle nevidíš, jsi prostě ovce". Setkal jsem se s tímto přístupem mnohokrát a zdá se mi, že je jedním z hlavních důvodů, proč i důležitá sdělení a zásadní fakta zůstávají z hlediska většinové společnosti na okraji společenského dialogu, v šerosvětě podivínů a rádoby-revolucionářů. Kontrakulturní vliv je pro rozvoj naší civilizace zcela zásadní a jeho nedostatek podle mého názoru způsobuje zakrnění a zaostalost, protože se všichni točíme v kruzích stále stejných úvah a problémů. Snaha útočit na jiné lidi jako na "ovce" však nejen odrazuje jednotlivce takto označené, ale také vytváří psychologickou bariéru v hlavě toho, kdo se (třeba i oprávněně a upřímně) snaží přinést nový vliv. Ať už se na svět díváme jakkoliv, žádné lidské ovce v něm nejsou, pouze lidé s různými možnostmi a zkušenostmi.
O tom, proč kultura potřebuje spíše propojující a rozdíly respektující postoje, jsem už psal v jednom ze svých prvních článků (http://sebastianchum.blog.idnes.cz/c/379028/Volani-po-citlive-zmene-kultury.html). Pokud nebudeme schopni vidět složité životní okolnosti lidí kolem nás, nebudeme nikdy schopni jim tlumočit svůj názor. Nejde podle mého názoru o to, abychom co nejvíce lidí přesvědčili o své pravdě, ale především o jednoduchý cíl vzájemného dialogu na lidské úrovni. Dozvědět se, co si jiní lidé myslí o mých myšlenkách, je jeden z nejzdravějších vlivů na kvalitu mého života, zvlášt pokud jde o oboustranný proces.
Rizikem ovčího syndromu je i to, jak často se zvrhává v konflikt, protože jedna ze zúčastněných stran považuje tu druhou za někoho žijícího v uzavřené hodnotové bublině. Jediným řešením je myslím studovat zdroje a fakta z druhé strany, rozšiřovat své obzory a snažit se pochopit, o co se vlastně jedná a proč má druhá strana tak silný pocit vlastní pravdy. Kontrakultura ztratila pod tlakem složité a často agresivní masové kultury schopnost vcítit se do jejích pozic, vést klidnou a citlivou řeč s cílem obohacení všech zúčastněných. Pokud se chce kontrakultura vrátit ke své zdravé společenské roli, měl by myslím každý začít přemýšlet nad tím, co znamená lidský dialog a jak těžké je vzhledem k životním okolnostem typického občana Západu vnímat, co že je vlastně tak zásadního na tom, abychom byli schopni slyšet názor druhé strany.


Mýtus druhý: Hegemonie

Dalším kritickým bodem, ve kterém jde kontrakultura proti sobě, je snaha stavět se do role mesiášských rebelů, bojujících proti některému velkému Nepříteli, ať už je jím mezinárodní spiknutí té či oné skupiny, případně korporace, státy, církve a nadnárodní instituce. Jakmile některý takový společenský kritik sáhne k argumentům a metaforám nepřátel a boje za to či ono, dostává se na úroveň zjednodušování situace, která připomíná přesně to, proti čemu se kontrakultura snaží jako taková vymezit a s čím chce lidstvu pomoci (tedy vidění falešných rozdílů mezi lidmi, bránících spolupráci a vzájemnému pochopení).
Z historického hlediska lidstvo směřuje ke stavu, kde jakákoliv taková "Hegemonie" ve smyslu jednoho impéria nebo ideologie, na kterou si můžeme ukázat jako na společný cíl, přestává dávat smysl. Všichni potenciální Nepřátelé fungují najednou, prolínají se a často spolu spolupracují, aniž by o tom věděli. Hegemonie ostatně začíná vznikat i v nás samotných, díky naší apatii a netoleranci, nedostatku času a energie řešit vlastní problémy a zlozvyky - na začátku 21. století se otevřelo tolik různých front, na kterých s něčím "bojovat" a zápasit, že hledání jednoho cíle přestalo mít jakýkoliv přínos pro kontrakulturní debatu.
Proto je myslím tak těžké najít nějakou myšlenku nebo přístup k životu, která by složitou současnost dokázala zpracovat a poskytnout spojující prvek - ze zkušenosti víme, že zástupy davů a centralizace autority vedou k hrůzám a plošnému úbytku lidskosti, ať už se dějí pod jakoukoliv vlajkou nebo symbolem. Nová hnutí a nové myšlenky jsou možná i z tohoto důvodu tak těžce definovatelná a postihnutelná, rozdrobená na stovky menších skupin a zájmů, se kterými si starší formy společenské organizace nevědí rady. Problémům tohoto typu se také blíže věnuji v jednom ze svých minulých článků (http://sebastianchum.blog.idnes.cz/c/398246/Orwell-uz-nestaci-a-na-trun-usedl-slepy-demon.html), případně v přednášce jím inspirované (https://www.youtube.com/watch?v=p3FGzMKDNkM).
Rozdrobení problémů a překážek současnosti vede velkou část kontrakultury v typických případech k přehnané specializaci až extremizaci, nebo naopak k naprostému rozmnělnění a rozkladu. Snaha obsáhnout jedno téma pořádně vede k postupnému odhalení, s čím vším v současnosti každá jedna výzva souvisí (a vtažení do nekonečné a stále rychleji se měnící sítě souvislostí), zatímco snaha poskytnout jedno univerzální řešení naráží na neschopnost lidské mysli celou současnost vnímat jako celek (takže postupně každý člověk začíná vnímat celé téma úplně jinak a dojde k rozdrobení). Pokud se chce kontrakultura dál rozvíjet, měla by se myslím přestat snažit svět zjednodušovat na prostor ovládaný nějakou Hegemonií, a spíše se pokusit každého jednotlivého člověka vnímat jako samostatný děj, vyžadující samostatný přístup a respekt.

Autor: Sebastian Chum | neděle 22.6.2014 14:30 | karma článku: 12.26 | přečteno: 907x

Další články blogera

Sebastian Chum

Jehovisté jsou zhoubná sekta

Jehovisté se považují za pozemskou část celkové organizace Nejvyššího. Něco jako boží frančíza pro smrtelníky. V Rusku je chtějí zakázat, v USA jsou považováni za šílené vrahy a násilníky. U nás se jim zatím daří lhát...

28.3.2017 v 12:35 | Karma článku: 22.42 | Přečteno: 975 | Diskuse

Sebastian Chum

Strojová inteligence a singularita

Co můžeme čekat od pokroků ve vývoji umělých inteligencí a jim podobných systémů? I když se nám může taková úvaha zdát vzdálená každodenní přítomnosti, naše životy ovlivňuje stále silněji.

23.2.2017 v 14:24 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 431 | Diskuse

Sebastian Chum

Zásadní změny planety v roce 2016

Zatímco na ČR dopadá globální oteplování (a snaha přírody na něj reagovat) především v podobě posunů vysychavých oblastí a srážek, zbytek planety (globální Jih především) už zažívá to, před čím vědci varují už alespoň 50 let.

19.1.2017 v 13:35 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 692 | Diskuse

Sebastian Chum

NBIC komplex: Revoluce, o které se nepíše...

Ve 21. století můžeme očekávat, že součinnost čtyř hlavních vědeckotechnických oborů (nanotechnologie, biotechnologie, informační technologie a kognitivní věda) povede k nebývalému rozvoji a zrychlení všeho kolem nás...

17.1.2017 v 16:51 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 335 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

JSTOR Text Analyzer

Do you ever find yourself in a bind when searching for relevant sources? Keyword search not working? Text Analyzer from JSTOR Labs lets you upload a document and search for articles based on your text!

28.6.2017 v 12:20 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 91 |

Karel Sýkora

Okamžik vzkříšení – film

Okamžik vzříšení vychází z jedné z nejuznávanějších knih v dějinách Izraele. Popisuje dojemný příběh znovuobjevení života po traumatických událostech 2. světové války.

28.6.2017 v 8:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 |

Richard Mandelík

Smetanova Litomyšl díl prvý, baroko, harfa a krásné dívky

A v neposlední řadě mé chyby, nad něž jsem se naštěstí povznesl a k tomu povznesení přispělo krásné město, krásné výstavy a krásné dámy. Jedna z nich to skvěle potvrdila harfou i aranžérským uměním.

28.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 3.90 | Přečteno: 108 | Diskuse

Karel Sýkora

Foo Fighters – Best Of You

Foo Fighters je americká rocková kapela, kterou v roce 1995 založili Dave Grohl, Nate Mendel, William Goldsmith a Pat Smear. Pojmenovali se podle výrazu z druhé světové války označující neidentifikovaný létající předmět.

27.6.2017 v 4:32 | Karma článku: 4.64 | Přečteno: 100 |

Martin Nosek

Prošlá kulturní konzerva

Ústecká příspěvková organizace Kulturní středisko města je spravována lidmi, kteří si v roce 2017 neumí nainstalovat aplikaci do mobilu, využívají externího "ajťáka" k soukromým účelům a ještě k tomu si kupují nejdražší telefony.

26.6.2017 v 17:16 | Karma článku: 19.05 | Přečteno: 846 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2855

_

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.