Politický mozek - nakolik hrají v našich názorech roli geny?

Politický názor je možná stejně daný, jako zda píšete levou nebo pravou rukou. Výzkumy snažící se najít spojitost mezi genetikou a politikou jsou stále častější a objevují se především v předvolebním období. Kognitivní věda přišla v posledních letech s tolika zajímavými objevy o lidském mozku a myšlení, že kdybychom je měli všechny aplikovat, nezůstane z naší civilizace kámen na kameni. Oblast politiky je ale obzvlášť citlivá k manipulaci a má moc přímo vědecký výzkum v nějaké podobě zavádět do každodenního života - proto jsem se rozhodl na ni zaměřit.

Jak vědci studují politický mozek? V reálném čase je sledována aktivita mozku (a různé vnější projevy jako je dýchání, pohyby očí, teplota a vodivost kůže nebo složení potu) člověka, kterému jsou předkládány obrazy, otázky, situace a zkušenosti. Zdá se, že na základě těchto výzkumů existuje určitá předurčenost politických názorů na úrovni genetické, ale i hormonální, emoční a mozkově strukturální. Tato předurčenost však není absolutní, protože díky epigenetice (změnám genetiky během života jedince) dochází ke zpětné vazbě mezi člověkem a prostředím a tudíž platí nejenom že "naše geny dávají ráz našim politickým názorům, které pak ovlivňují naše prostředí" ale i naopak "naše politické názory mají vliv na naše prostředí a tudíž ovlivňují naše geny". V tomto případě je tedy opět nutné brát v potaz provázanost přírody a kultury.
    Tento druh výzkumu je navíc dost kontroverzní a stále prochází vývojem, takže se prozatím nedá považovat za jasnou věc. Přesto je z něj už teď jasné, že do nějaké míry vztah mezi genetikou a politikou existuje, stejně jako existuje (v jiných výzkumech testovaný) vztah mezi genetikou a náboženskými prioritami, přístupem ke vzdělání, preferovaným zaměstnáním, zalíbením ve výtvarném umění nebo hudbě, prioritami ve výchově dětí, přednostním způsobům trávení volného času, smyslem pro humor i názory na otázky společenské správy a organizace. I po zajímavých výsledcích naznačujících spojitosti je však každý lidský život dostatečně jedinečný a proměnlivý, takže jde vždy jen o popis v určitém čase, prováděný určitými přístroji za určitých podmínek.
    Nejzajímavější jsou výsledky studia dvojčat, při kterých vědci studují názor na práva menšin, různé formy sexuality, právo na držení zbraní, mediální cenzuru, trest smrti, imigraci, potraty nebo třeba daň z majetku. Na výzkumu mozkové aktivity a tělesných reakcí dvojčat se ukazuje, že názory a reakce na tato témata mají v podstatě identické, i když třeba každé dvojče žilo v jiné rodině. Výzkum opět nepopírá obrovský vliv výchovy a kultury, ale shody jsou skutečně zarážející (jsou vyšší u jednovaječných dvojčat).
    Než se dostanu k výsledkům výzkumů, chtěl bych se krátce věnovat jejich významu. Mnoho populistických článků totiž hlásá konec politiky, jak ji známe, ale podle mého názoru přinesly výzkumy zatím jen jednu zásadní věc: Jednoduše sobě sama rozumíme mnohem více a měli bychom se podle toho zachovat. Politika je v tomto ohledu extrémně zajímavá, protože ukazuje, že "levicovost a pravicovost" jakožto soubory životních hodnot jsou s námi možná po celou existenci lidstva. Podle studií, které jsem četl, se skutečně zdá, že dokážeme mezi lidmi najít předpoklady pro konzervativně-pravicový nebo liberálně-levicový názor na úrovni mnohem hlubší, než je ta psychologická a kulturní. To ale díky zmíněné epigenetice neznamená, že jde o absolutní předurčení.
Jak se tedy v experimentálních podmínkách chovají mozky a těla "pravičáků a konzervativců" v porovnání s "levičáky a liberály"?
- Liberála/levičáka je podle výzkumů mnohem těžší překvapit, šokovat, urazit nebo znechutit. Nové a neznámé vnímají především jako příležitost a nikoliv hrozbu. Trvá jim déle, než se začnou štítit nebo bránit.
    Souhlasí častěji s tvrzeními: Lidé přizpůsobují své hodnoty životním podmínkám. Lidské chování má procházet evolucí během desetiletí. Lidé ve vedoucích pozicích se dokáží přizpůsobit okolnostem. Jiní lidé jsou spíše srdeční. Všichni lidé si zaslouží pomoc. Kdo poruší pravidla, zaslouží si odpuštění. Štastnější lidé by se měli obětovat pro pomoc druhým. Měli bychom odměňovat podle potřeb. Lidé se starají o sebe navzájem. Neexistuje jedna nejlepší možná společnost. Mocné je potřeba zpochybňovat. Mocní naslouchají. Společnost nejlépe funguje, pokud si uvědomuje napravitelnost chyb v lidské přirozenosti.
    Během experimentu, ve kterém měl člověk zvážit riziko investic vůči ztrátám (více investic = větší risk, ale také větší šance na zisk) používali liberálnější a levicovější lidé část mozku zvanou insula, jejíž funkce se dá v tomto kontextu zjednodušeně popsat jako "hlídač vnitřního emocionálního stavu".
    Zdá se, že liberální a levicově orientovaní lidé se snaží vidět rozdíl mezi tím, co se odehrává v nich a tím, co se odehrává mimo ně - a hledat řešení na obou stranách. S nezvyklými situacemi se vyrovnávají s menším stresem a dokáží déle odolávat strachem vyvolávané potřebě okamžitě jednat. Při setkání s nemocí, zraněním, odchylkami chování nebo tělesné podoby si dokáží déle udržet chladnou hlavu (evolučně tedy mohlo jít o určitou toleranci k experimentaci, díky které se mohlo lidské společenství rychleji vyvíjet a přizpůsobovat).
- Konzervativec/pravičák se svými smysly a myšlením více zaměřuje na to, co se zdá negativní, nebezpečné nebo nechutné a mnohem dříve reaguje obranně a úhybně. Oproti liberálům se konzervativci věnují negativním vjemům déle a jejich oči je při experimentu vyhledávají (projevy znepokojení se u nich projevují velmi rychle a například při výběru mezi příjemným a nepříjemným vjemem se déle věnují tomu nepříjemnému).
    Souhlasí častěji s tvrzeními: Lidé se řídí tradičními hodnotami. Lidské chování se má řídit neměnnými vnějšími a vyššími zákony. Lidé ve vedoucích pozicích se co nejvíce drží svých přesvědčení. Lidé si uvědomují, že svět je nebezpečný. Je nutné se nejdříve postarat o sebe sama. Kdo poruší pravidla, zaslouží si trest. Každý člověk se musí snažit o vlastní štěstí. Měli bychom odměňovat podle zásluh. Lidé by se měli primárně postarat "o své". Lidé by měli být pyšní na to, že žijí v nejlepší možné společnosti. Mocné je potřeba poslouchat. Mocní rozhodují. Společnost nejlépe funguje, pokud si uvědomuje nenapravitelnost chyb v lidské přirozenosti.
    Během experimentu, ve kterém měl člověk zvážit riziko investic vůči ztrátám (více investic = větší risk, ale také větší šance na zisk) používali konzervativnější a pravicovější lidé část mozku zvanou amygdala, jejíž funkce se dá v tomto kontextu zjednodušeně popsat jako odhadování potenciálních vnějších nebezpečí.
    Zdá se, že konzervativní a pravicově orientovaní lidé spíše vidí zdroje instinktivního strachu a ohrožení vně sebe sama a snaží se regulovat svůj vztah k okolnímu světu, který je pro ně vždy opravdovější a danější (nemají tak silný důraz na regulaci svých vnitřních stavů) - snaží se problémům předcházet a řešit je okamžitě, jakmile se objeví, většinou na základě zkušeností s problémy minulými. Jejich průměrná úroveň připravenosti jednat (a zároveň určitého neodbouratelného stresu) je vyšší. Při setkání s nemocí, zraněním, odchylkami chování nebo tělesné podoby dochází k aktivizaci ochranných a izolačních instinktů vůči ostatním (které pravděpodobně evolučně vedly k tomu, že se lidské společenství dokázalo vyhýbat situacím, ve kterých mohlo docházet ke zbytečným úmrtím nebo nákazám nemocemi).
Shrnutí
Důležité je poznamenat, že jde skutečně o instinkt a člověk nemůže jednoduše svoje reakce při experimentech ovládat a vybírat si, jak se zachová a oba nalezené přístupy k životu mají svoji důležitou roli ve společnosti a evolučně určitě přinesly dobré i špatné. Výzkumy tedy otevírají několik zásadních témat, o kterých se většina lidí odmítá bavit: Podle vědců je na čase přemýšlet nad politickými názory jinak než doposud a soustředit se na hledání nových možností společného soužití. Pokud lidi neodsuzujeme za sexuální orientaci nebo za to, jakou píšou rukou, proč je odsuzovat za politickou orientaci? Je pravděpodobně nejvyšší čas přestat věřit mýtu, podle kterého jsme si své politické hodnoty vybrali a svůj názor na svět jsme začali psát "na nepopsaný list". Oba přístupy mají svou hodnotu a politická řešení by měla být schopna zacházet se slabými i silnými stránkami každé strany, nejen kvůli politickým ziskům cílit na jednu nebo druhou.
    Bohužel, v současnosti se tento výzkum začíná stávat pseudovědeckým a mediálně vděčným (čehož je bohužel ukázkou i můj článek, který určitě nepodchytil všechny významy tématu) - šíří se například dost děsivé firmy nabízející politické poradenství založené na "politické neurologii" a "neuropolitice" (http://www.nielsen.com/us/en/solutions/capabilities/consumer-neuroscience.html). Může se tedy stát, že z nadějného nástroje sebepoznání, podporujícího šanci na soužití, se stane jen další metoda jak lépe zacílit politickou kampaň na svoji voličskou základnu, což by vedlo k dalšímu roztržení společnosti a růstu nepochopení (http://www.sfgate.com/business/article/Coming-to-a-marketer-near-you-Brain-scanning-3214456.php). Pevně doufám, že se náš přístup k politice změní dřív, než se politika přizpůsobí a změní nás.
    Náš mozek je připraven potýkat se s problémy bytosti žijící v prostředí ovlivněném především nepolidštěnou přírodou, ve kterém jde o skvělý nástroj přežití a budování společenské organizace menších skupin lidí (interpersonálních hierarchií). Přechod do světa ovládaného primárně kulturou staví náš mozek před nové problémy, na které zatím nejsme úplně dobře připraveni. Jde o otázky mezinárodních vztahů, globálních problémů, nepřímých efektů různých modelů soužití milionů lidí, řetězových reakcí kulturních vzorců... tedy komplexních, ve své podstatě politických otázek. Na takové počty a tak složité vztahy nejsme od přírody vybaveni a naše staré instinkty se tak stávají starým a nedokonalým návodem, podle kterého se snaží naše mysl zorientovat. Vzdělání a zkušenosti sice dokáží pomoci a naše reakce vytříbit, ale jen do omezené míry. Lidstvo jako celek je tedy odkázáno na zastaralý software, který je těžké vnímat a ještě těžší lidsky ovládat - žene nás do slepé uličky "levé" nebo "pravé" extremizace. Výzkumy jako ty, ze kterých jsem vycházel při psaní článku, jsou navíc démonizovány a viděny jako pokusy obnovit eugenické projekty a deterministické chápání člověka.
    Ačkoliv jde o velmi složité téma, doufám že alespoň přispěje k zajímavým otázkám, protože co často vnímáme jako zaryté a neměnné názory může stát na křehkých základech... Co když je naše současná politika postavena na zcela nesprávných předpokladech?
Některé vybrané zdroje:
http://www.motherjones.com/politics/2014/04/inquiring-minds-john-hibbing-physiology-ideology
http://www.motherjones.com/politics/2013/02/brain-difference-democrats-republicans
http://www.unl.edu/polphyslab/polpsycharticle.pdf
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1828689/
http://www.economist.com/node/21564191
http://www.psychologytoday.com/blog/polarized/201204/all-politics-is-genetic
http://www.economist.com/node/21564191
http://abcnews.go.com/Health/MindMoodNews/political-views-tied-brain-structure/story?id=13317961
https://news.brown.edu/articles/2013/02/fear
http://www.psychologytoday.com/blog/polarized/201204/all-politics-is-genetic