Lidé nechtějí uznat, že jde o nábožensky motivovaný konflikt, přesto jsou spojitosti mezi judaismem a sionismem i mezi islámem a džihádismem naprosto jasné. Hnutí Hamás se otevřeně hlásí k nenávisti vůči židovské víře a židovské komunitě. Vzhledem k tomu, co se dnes děje v Sýrii (diktátor Abbás) a v okolí Iráku (extremistická organizace ISIS), kde dochází k zabíjení muslimů muslimy po tisících, není tak trochu překvapivé, jak silně se islámský svět zaměřuje na Izrael? Srovnání počtů obětí je zarážející. Je myslím zcela zásadní uznat, že jde o nábožensky motivovaný konflikt a tudíž konflikt postavený na základech připomínajících spíše středověk než 21. století. Skutečně nepřijde nikomu směšné v novověku zakládat stát na náboženských základech?
Postavit se na stranu Izraele a nepokrytě hlásat, že situace v Gaze je soubojem civilizací v Huntingtonovském smyslu (židovsko-křesťanský Západ proti islámu) je pohled jako vystřižený z problematického 20. století a spíše podporuje další a další extremizaci situace. Zkušenosti z celého světa (Jemen, Dagestán, rodící se Kurdistán, Sýrie, Bahrajn a další včetně Íránu, Egypta a Pakistánu) ukazují, že současný přístup Západu (ale i Ruska, Číny a Indie) k islámským zemím vyvolává stále více odporu a extremismu (nemluvě o zvyšujícím se počtu lidí ze západních zemí, kteří se přidávají na stranu džihádistů). Izrael se v současnosti potýká s následky výbušné směsi západního postkolonialismu a islámského fundamentalismu nejpříměji - ale není a nebude jediný, dokud si neuvědomíme, že součástí problému je i naše pokrytecké a nábožensky laděné chápání islámu.
Podívejme se nejdříve na palestinskou část konfliktu:
- Hnutí Hamás má dvě části, politickou a "aktivní". První je neozbrojená a byla zvolena v (pokud můžeme soudit) demokratických volbách. Druhá je ozbrojená a s politickou částí Hamás má nejasné vztahy. Když začal současný konflikt, Hamás se podle svých slov snažil situaci uklidnit a nevyvolat v Izraeli potřebu odvety, ale zároveň prý nemohl bránit některým jiným organizacím, aby provedly vlastní formu protiútoku. Teprve když se Izrael začal bránit, byl Hamás vtáhnut do současného konfliktu. Vzhledem k tomu, jak zbídačené je území Gazy, chtělo by se věřit že se Hamás do útoku tak úplně nehnal. Možná jde o situaci, při které jedna ruka neví, co dělá druhá.
- Objevuje se velké množství zpráv, podle kterých Hamás skutečně využívá civilisty jako lidské štíty a ukrývá zbraně ve školách a nemocnicích (případně je využívá k odpalování raket). Dokonce se objevují zprávy, podle kterých Hamas brání lidem opustit místa zacílená izraelskými raketami, protože navýšení počtu civilních obětí považuje za součást své strategie.
- Palestinci možná nejsou tak chudí a neschopní se bránit, jak se na první pohled zdá, protože dostávají podporu od mnoha bohatých arabských zemí. Hamás také sice nevybudoval ochranu proti izraelským raketám pro své civilní občany, ale vybudoval ji pro své vrchní činitele. Mezitím organizace jako OSN a Amnesty International označují situaci v Gaze za humanitární katastrofu a očekávají, že tímto tempem bude v dalších pěti letech území neobyvatelné.
- Je nesporný fakt, že Izrael porušuje lidská práva a označení "okupace" je v případě Gazy správné. Zároveň je ale nesporné, že Palestinci se nijak nebrání antisemitismu - například nejen že popírají holokaust, ale navíc jedním dechem dodávají, že teprve oni ho zrealizují skutečně a pořádně. V současnosti je struktura společnosti ovládané Hamásem v podstatě založena na opozici vůči Izraeli a z vyjádření na ulici u každého od malých dětí po politiky je cítit bojovná a agresivní ideologie. Každé páté slovo je Alláh a civilní oběti se nedělí na "mrtvé a zraněné", ale na "mučedníky a zraněné". Tváří v tvář zkostnatělé a k smrti odhodlané ideologii této formy islámu je jasné, že bude Izrael pro většinu vzdělaných lidí Západu působit jako světlý pilíř racionality a práva.
Co je myslím důležité dodat o izraelské straně:
- V roce 2005 se Izrael pokusil celou situaci řešit tím, že zastavil šíření židovských osad (mnohé z nich dokonce vystěhoval a zbořil i přes protesty jejich židovských obyvatel) a stáhl všechny své ozbrojené síly za domluvenou hranici. Na tento krok se v médiích často zapomíná, protože Izrael dál kontroluje vzdušný prostor a pobřeží, takže z Gazy udělal v podstatě velké izolované vězení. Na druhou stranu došlo k otevření hranic a opatrnému nastartování volného obchodu mezi oběma teritorii, Izraelci předali Palestincům velké části fungující zemědělské infrastruktury. Je těžké určit, kde se stala chyba, ale v současnosti zažívá Gaza největší inflaci na světě, není zde žádné letiště ani vlakové nádraží a pohyb oběma směry je podmíněn registrací u izraelských autorit.
Izraelci také aktivně kontrolují všechny materiály a hmotnou pomoc směřující do Gazy. Kromě vody a jídla v podstatě zadržují všechno, včetně solárních panelů nebo léků, protože podle nich jde o "materiál podporující rozvoj teroristické infrastruktury". Přísná pravidla však vedou k dramatickému ohrožení života civilistů.
- Izrael se nechová jako pokročilá velmoc schopná řešit situaci inteligentně a s ohledem na humanitární rozměr konfliktu: Mezi Izraelci se objevilo překvapivě velké množství těch, kdo oslavují bombardování Gazy jako nějaké reality show. Nenávist vůči Palestincům je v izraelské kultuře zakořeněná, i když není zdaleka tak rozšířená jako z druhé strany. Přesto pravicoví extremisté na straně Izraele například jako odvetu za smrt několika unesených izraelských chlapců unesli palestinské dítě a upálili ho. Tváří v tvář těmto činům nelze udržovat jednoduše černobílý pohled. V samotném Izraeli existuje velké množství autorů a komentátorů, kteří otevřeně mluví o sionismu jako důležité součásti židovské kultury a o nutnosti boje proti muslimům všemi způsoby (jednou z "doporučovaných zbraní" je například i znásilňování). Oblíbenost těchto lidí v Izraeli je zarážející.
- Prezentace izraelských obranných sil působí jako špatný vtip z nějakého dystopického filmu. Podle některých zpráv izraelské obranné síly používají palestinské děti jako živé štíty a často zcela nekompromisně bijí civilisty. Navíc izraelské bombardování působí někdy jako vzteklá snaha zničit všechno bez ohledu na následky, rozhodně vždy nejde o moderní a technicky zvládnuté "chirurgické útoky". S neschopností vést "humánní válku" má samozřejmě problémy každá strana a podle mého názoru jde o protimluv, ale asymetrie v technologických možnostech by se měla myslím projevit v přesnějších útocích, ne v jejich plošné ničivosti.
- Izraelci pokračují v osidlování palestinských území na vlastní pěst a lidé v těchto osadách většinou nejsou o nic méně extrémisté, než muslimové na druhé straně konfliktu. Podporuje je pravicově-křesťanská lobby anglicky mluvícího světa a osadníci často s překvapivou arogancí přijímají křesťany na v podstatě otrockou práci. Zároveň se stále častěji objevují hlasy, které varují před vznikem faktického apartheidu v Izraeli a okolních územích.
Shrnutí:
Je potřeba vymezit se proti nelidským praktikám a ideologiím na obou stranách konfliktu, nelze se jednoznačně postavit na jednu nebo druhou stranu. Izrael má obrovskou převahu a přesto kombinuje středověké uvažování s argumentací a technologií 21. století. Dokud se Izrael nezačne chovat jako pokročilá svobodná země a přestane se tvářit jako malá poklidná země obklopená zuřícími barbary, bude se myslím situace dále zhoršovat a bude i přibývat neinformovaných lidí, kteří se budou tvrdě a moralisticky hlásit k jedné nebo druhé straně.
Zcela nutně potřebujeme nový pohled na celý konflikt. Nestačí demonstrovat proti izraelské okupaci a nestačí ani demonstrovat na podporu Izraele. Obě strany konfliktu jsou prodchnuty neschopností podívat se do budoucnosti, zmítány iracionální snahou vyřešit situaci jednou pro vždy na základě osudových a nábožensky motivovaných výroků. Izrael má díky své pozici síly nejlepší možnost posunout se blíže k lidsky přijatelnému řešení, jak už se ostatně pokusil v roce 2005 (a v roce 2009). To ale neznamená, že si Izrael nezaslouží ostrou kritiku za krutost a zvěrstva motivovaná poškozenou ideologií - v tom je až příliš podobný svému protivníkovi.
Palestinci si zaslouží základní humanitární pomoc, ale nelze je naivně oddělovat od zbytku krutých a všehoschopných islámských fundamentalistů. V tom hraje roli Západ (a zmíněné země jako je Rusko, Čína a Indie), které neumí s fundamentalismem zacházet (samy ho často mají až až).
Je to nepříjemné a možná kontroverzní, ale svět není rozdělen na "Západ" a "zbytek světa". Za současnou situaci v mnohém může i naše kultura a je nejvyšší čas začít přemýšlet nad tím, jak a co změnit. Pod tlakem agresivního islámu to nebude lehké, ale bylo by pokrytecké hledat chyby jen vně naší civilizační bubliny. Přestaňme se pohodlně stavět do rolí "pro" a "proti" a začněme řešit konkrétní chyby a metody na všech stranách.
Některé vybrané zdroje použité při přípravě tohoto článku najdete zde: http://p.shrib.com/HmnrlwD9?v=nc&
