Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Změňme pohled na bohatství – čeká nás společenský šok

19. 08. 2014 17:45:00
Složité téma společenské nerovnosti je myslím jedním ze zásadních problémů současnosti, protože pokud se s ním nedokážeme jako civilizace popasovat, bude ovlivňovat naši schopnost řešit všechny ostatní výzvy budoucnosti. Můj pokus o zpracování tohoto tématu vychází z přesvědčení, že je dobré alespoň o něm mluvit a psát, i když moje vědomosti a zkušenosti zdaleka nestačí. Mám však neodbytný pocit, že v současnosti nestačí vědomosti a zkušenosti žádného jednotlivce.

Shrnutí nerovnoměrného rozložení bohatství

K vrchnímu 1% populace směřuje více než 20% všech příjmů (třikrát více, než před 50 lety) a 85 nejbohatších jednotlivců vlastní dohromady více majetku, než chudší polovina lidstva. Z druhé strany například v USA spodních 40% populace vlastní pouhopouhých 0,3% majetku (doporučuji tohle vysvělení pro představu). Vliv peněz v politice obrovsky vzrostl, především díky nekontrolovanému lobbismu, mediálním a průmyslovým monopolům, nadnárodním finančním institucím a korporacím (které se nemusí téměř nikomu zodpovídat) a v neposlední řadě i zaneprázdněnosti lidí často malichernými otázkami lokální politiky. Existuje několik cest, kterými se takto nastoupený civilizační vývoj může ubírat a většina z nich je hrozivých. V tomto smyslu je tento článek pokračováním textu o nutnosti obnovy střední třídy.

Ve svém článku pro New York Times známý finanční magnát Warren Buffet upozorňuje na zajímavý fenomén: Po ekonomické krizi roku 2008 mnoho států vyhlásilo šetrná opatření a zahájilo fázi známou jako „austerity“ (strohost, úspornost, odříkání, střízlivost). Jde v podstatě o i u nás známé utahování opasků, při kterém státy varovaly i velmi bohaté občany. Buffet se rozhodl zjistit, jak po letech austerity tento plán dopadl na ty nejbohatší. Zjištění ho do jisté míry šokovalo a mělo by šokovat i nás: Investoři a další nejbohatší lidé operují v řádech miliard, ale průměrně na ně i bez různých triků a daňových rájů padne daňová povinnost menší než 15%. Buffet to považuje za výsledek dvojí snahy:

1) se státy snaží své bohaté hýčkat a chránit, protože na jejich aktivitách často závisí politická stabilita země

2) došlo k tak silnému prolnutí finančního sektoru a politiky, že pro nejbohatší není žádný problém ovlivňovat zákony podle svých zájmů.

(Samotný Buffet odvedl podle svých slov průměrně 17,4%, což je mnohem méně než dalších 20 nejbohatších lidí v jeho vlastní kanceláři, které průměrně zasahuje povinnost ve výši 30%.)

Podobně situaci v článku popisuje i Sam Harris - ačkoliv mnoho lidí na Západě věří, že každý má právo se svým bohatstvím nakládat tak, jak uzná za vhodné a tudíž jsou daně určitým způsobem nutné zlo nebo dokonce krádež, platí že v opěvované éře rozkvětu současného západního systému (od 50. do 80. let 20. století) se daň pro nejbohatší pohybovala od 90% do 70%. Od roku 1982 dramaticky klesla na polovinu a tím i postupně skončil bájný rozkvět. Bohatství nejbohatšího 1% lidí se zdvojnásobilo, nejchudších 40% kleslo o 63%. To, že tento proces nemohl zůstat bez odezvy a že jakmile padly bambusová a železná opona, muselo dojít na Západě k nevídanému propadu je jasné – jak hluboko a jak dlouho ještě budeme padat ale nevíme.

Proč bychom se měli snažit situaci napravit?

Díky vlivu nejbohatších lidí na politiku už nyní žijeme v určité formě rodícího se „nového feudalismu“ - tím ale problém zdaleka nekončí. Už nyní totiž dochází k dramatickému prohloubení rozdílů v kvalitě života mezi nejbohatšími lidmi a zbytkem lidstva, protože nejbohatší mají dříve a spolehlivěji přístup k nejnovějším technologiím. Tento rozdíl se bude dále prohlubovat až na úroveň, při které budeme moci bohaté považovat za v podstatě jiný druh člověka, změněný technologiemi budoucnosti a od zbytku druhu v podstatě odříznutý. Už nyní superbohatí lidé plánují nebo dokonce zakládají své vlastní státy a o následcích toho, že budou mít dříve a spolehlivěji přístup k zásahům do své genetiky a kognitivních možností se mluví stále častěji.

Zároveň nám současná situace odhaluje hrůznou nespravedlnost a nestabilitu politického a ekonomického systému, jak ve své poslední knize Capital in the Twenty-First Century píše ekonom Thomas Picketty. Podle něj moderní kapitalismus dokázal investovat do svých občanů jen pod tlakem globálního rivala v podobě sovětského svazu a bez něj se vrací na úroveň dravých kapitalistických baronů 19. století, proti jejichž chápání práce a lidskosti Západ vnitřně bojoval celé 20. století. Podle Pickettiho jsme došli do bodu, ve kterém návratnost kapitálu převyšuje ekonomický růst a výsledkem je obludná a historicky nevídaná snaha kapitál ve všech formách hromadit, díky čemuž dochází k deformaci celé společnosti. Do této situace navíc vchází problematika nadnárodních korporací, které už nejen že nemají ani ten nejmenší důvod do obyvatelstva investovat, ale navíc ani samo obyvatelstvo národních států nemá efektivní nástroje, jak korporace ovlivnit. Ocitáme se tedy ve slepé uličce zatím nejdravější a nejméně regulovatelné podoby kapitalismu, která už ani nemá potřebu hledat způsoby, jak se lidstvu zpětně vyplatit a zvyšovat kvalitu života na planetě. Picketty navrhuje jako jediné možné řešení globální daň z majetku.

Stále častěji se objevují varování před nástupem nové vlny automatizace a technických řešení výroby a následným dosud nepředstavitelným úbytkem pracovních míst. Nejvýrazněji budou zasaženy oblasti dopravy a logistiky zboží, výroby a těžby, služeb a zemědělství - ale díky rychlému vývoji výpočetní techniky (především algoritmů) začínají být v ohrožení i programátoři, překladatelé, právníci, publicisté, marketéři, účetní, lékaři, hudebníci, designéři a další dosud v podstatě nedotčená odborná nebo kreativní povolání (blíže na toto téma: 1 2 3). Otázkou zůstává, jak se společnost vyrovná s tím, že miliony lidí budou najednou bez práce, případně budou v podstatě z ekonomického hlediska nezaměstnatelní. Jediná naděje spočívá v tom, že se novým technologiím podaří vytvořit nová pracovní místa. To ale nepůjde bez obrovských investic do vzdělávání a rekvalifikace.

V současnosti čelí i Západ výraznému propadu v kvalitě života a nárůstu problematických oblastí a slepých uliček, ze kterých se lidé nedokáží vlastními silami dostat. Zároveň dochází k chátrání veřejné infrastruktury a snížení kvality služeb, o to horší když porovnáme současnost s minulostí: Nedaří se nám aplikovat vědecký pokrok a oproti minulým desetiletím žijeme poměrně s větším počtem civilizačních a psychických chorob, větším počtem sebevražd, většími rozdíly v kvalitě života a s méně jistotami a záchytnými možnostmi. Je jasné, že psychický tlak výrazně stratifikované společnosti je obrovský a na lidský život má nepopiratelný vliv – zatím však neexistuje žádný přístup, který by dokázal zhoršující se situaci Západu alespoň zmírnit, natož řešit. Jak je na tom zbytek světa není snad ani potřeba rozepisovat.

Co s tím můžeme dělat?

Ekonomický poradce a politolog Robert Reich ve svém dokumentu Inequality for All upozorňuje, že současná historicky bezprecedentní míra nerovnoměrnosti bohatství a vlivu je řešitelná jen velmi obtížně a za obrovskou cenu. Jeho návrhy spočívají ve zvýšení minimální mzdy, obnově odborů, investici do vzdělání, reformě ekonomického sektoru, reformě daňového systému a mimo jiné i omezení finančních dotací politickým stranám. Podle Reicha a dalších komentátorů se nám může situaci podařit vyřešit, ale už ze složitosti a plošného záběru návrhů je jasné, že to nebude lehké.

Kde hledat motivaci ke změně?

Sociolog Richard Wilkinson ve své knize The Spirit Level: Why Equality is Better for Everyone pokládá celkem přesvědčivé důkazy, podle kterých společenská nerovnost vede k dramatickému zvýšení a problematizaci tělesných i psychických chorob, závislosti na drogách, nevzdělanosti, kriminality, společenské mobility, důvěry, komunitního života, násilí, těhotenství nezletilých a kvality života dětí. Pokud má nerovnost skutečně tak výrazný dopad na tolik aspektů života (Wilkinson není jediný a i kdyby své závěry přeháněl, je vážný důvod se zamyslet i nad zmírněnou verzí výzkumu), je skutečně potřeba hledat jinou motivaci? Bez politické vůle a dokud lidé nepochopí, že investicí do společnosti předcházejí mnoha jinak neřešitelným problémům, budeme jen útrpně čekat na další katastrofy.

Autor: Sebastian Chum | úterý 19.8.2014 17:45 | karma článku: 28.89 | přečteno: 2767x

Další články blogera

Sebastian Chum

Jehovisté jsou zhoubná sekta

Jehovisté se považují za pozemskou část celkové organizace Nejvyššího. Něco jako boží frančíza pro smrtelníky. V Rusku je chtějí zakázat, v USA jsou považováni za šílené vrahy a násilníky. U nás se jim zatím daří lhát...

28.3.2017 v 12:35 | Karma článku: 22.42 | Přečteno: 975 | Diskuse

Sebastian Chum

Strojová inteligence a singularita

Co můžeme čekat od pokroků ve vývoji umělých inteligencí a jim podobných systémů? I když se nám může taková úvaha zdát vzdálená každodenní přítomnosti, naše životy ovlivňuje stále silněji.

23.2.2017 v 14:24 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 431 | Diskuse

Sebastian Chum

Zásadní změny planety v roce 2016

Zatímco na ČR dopadá globální oteplování (a snaha přírody na něj reagovat) především v podobě posunů vysychavých oblastí a srážek, zbytek planety (globální Jih především) už zažívá to, před čím vědci varují už alespoň 50 let.

19.1.2017 v 13:35 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 692 | Diskuse

Sebastian Chum

NBIC komplex: Revoluce, o které se nepíše...

Ve 21. století můžeme očekávat, že součinnost čtyř hlavních vědeckotechnických oborů (nanotechnologie, biotechnologie, informační technologie a kognitivní věda) povede k nebývalému rozvoji a zrychlení všeho kolem nás...

17.1.2017 v 16:51 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 335 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

JSTOR Text Analyzer

Do you ever find yourself in a bind when searching for relevant sources? Keyword search not working? Text Analyzer from JSTOR Labs lets you upload a document and search for articles based on your text!

28.6.2017 v 12:20 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 91 |

Karel Sýkora

Okamžik vzkříšení – film

Okamžik vzříšení vychází z jedné z nejuznávanějších knih v dějinách Izraele. Popisuje dojemný příběh znovuobjevení života po traumatických událostech 2. světové války.

28.6.2017 v 8:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 |

Richard Mandelík

Smetanova Litomyšl díl prvý, baroko, harfa a krásné dívky

A v neposlední řadě mé chyby, nad něž jsem se naštěstí povznesl a k tomu povznesení přispělo krásné město, krásné výstavy a krásné dámy. Jedna z nich to skvěle potvrdila harfou i aranžérským uměním.

28.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 3.90 | Přečteno: 108 | Diskuse

Karel Sýkora

Foo Fighters – Best Of You

Foo Fighters je americká rocková kapela, kterou v roce 1995 založili Dave Grohl, Nate Mendel, William Goldsmith a Pat Smear. Pojmenovali se podle výrazu z druhé světové války označující neidentifikovaný létající předmět.

27.6.2017 v 4:32 | Karma článku: 4.64 | Přečteno: 100 |

Martin Nosek

Prošlá kulturní konzerva

Ústecká příspěvková organizace Kulturní středisko města je spravována lidmi, kteří si v roce 2017 neumí nainstalovat aplikaci do mobilu, využívají externího "ajťáka" k soukromým účelům a ještě k tomu si kupují nejdražší telefony.

26.6.2017 v 17:16 | Karma článku: 19.05 | Přečteno: 846 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2855

_

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.