Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pražský podzim je tady (zápisky 17.11. 2014)

18. 11. 2014 22:00:00
Včera jsem se celý den procházel po městě a sledoval, jak různé skupiny lidí zachází se vzpomínkou na rok 89. Od rozohněných "zemanovin" přes bezzubé politické projevy a spektákl "sametového fetiše" až po nadějné zakončení večera v jedné ze zapomenutých pražských kaváren... byl to celkově smutný den, podzimní ve všech smyslech toho slova. Melancholie, marnost, bezmoc a strach na pozadí křečovitě veselých světel a koncertů. Uvádím jen mírně upravený zápis toku myšlenek.

- Ráno čtu o zástupcích ČSSD a ANO, scházejících se ve známém podloubí na Národní. Jejich názor by mě možná i zajímal, nebýt zabarvení všeho dění do zemanovita. Rozštěpení české společnosti se ukazuje pod každým článkem a diskusí, dokonce i na zahraničních webech probíhají zuřivé debaty. Tak nějak si vzpomínám na varování před kotlinovým myšlením a přehnaným důrazem na lokální společenské problémy... Zeman není podle mého názoru symbolem rozdělení české společnosti, ale především ukázkou nedokončeného procesu útěku z Východu a nedokončeného hledání místa na Západě (oba procesy jsou z mého pohledu tak trochu zbytečné). Smutně v médiích poslouchám, jak se celé 25. výročí mění na zjednodušenou debatu o Zemanovi. Jsem jedním z těch zástupců "pražské kavárny", které Zeman (ani Schwarzenberg) nezajímá... Oba jsou postavami historie, ze kterých mám jedině husí kůži, rozhodně ne respekt. Stejně tak mě nezajímá ani bývalý prezident Václav Klaus, protože vzešel ze stejné šedé elity "kmotrů a prognostiků" začátku devadesátých let a dokonce mě ani nezajímá Václav Havel, alespoň ne jako prezident a politik. Jinými slovy posledních 25 let je pro mě a pro mnoho lidí v mém okolí ztracená doba. Po padesáti letech různé úrovně černoty a zmaru přišlo 25 let šedého zmatku. Vyjíždím do Prahy s nadějí, že snad zahlédnu záblesky něčeho lepšího, konečně lidštějšího, co nebude jen další reakce na šílené dvacáté století...

- Mávání červenými kartami a házení vajíček je pro mě sice cynicky potěšující, ale nepodstatný doplněk dne. Mám velký strach, že se lidé příliš soustředí na to, jak Zeman mluví... a méně na to, co jeho slova znamenají. Miloš Zeman je dlouhodobě kontroverzní postava, v lecčems bývala jeho schopnost říkat věci přímo osvěžující (ostatně něco zajímavého občas vyřkne každý), ale mám neodbytný pocit, že mohl zůstat na Vysočině a působit spíše jako kontroverzní myslitel. Jako prezident je pro mě nezajímavý a nudný, stejně jako by pro mě byl nezajímavý a nudný Karel Schwarzenberg... Velmi mě mrzí, jak lidé ignorují Zemanovy hlubší a významnější prohřešky: Jeho názory na to, kdo je a kdo není politický vězeň, jeho naprosté nepochopení akcí Pussy Riot, postupné a překvapivě důkladné rozpouštění jakékoliv "měkké síly", kterou ČR ve světě doposud měla, šokující čínské návštěvy, zpochybňování zásahů VB v roce 89... To vše je mnohem podstatnější, než hrubiánský a do jisté míry i situaci politické kultury odpovídající slovník. Schwarzenberga by myslím lidé napadali ze stejně povrchních a malicherných důvodů, především na základě různých konspiračních teorií o Bilderbergu, případně kvůli výslovnosti a pospávání. Proto je podle mě důležité přestat celou věc vnímat jako primitivní duely "pražská kavárna VS zdravý rozum" a "zeman VS kníže" a spíše se zamyslet nad tím, zda se nám pod nosem náhodou už delší dobu nedějí mnohem důležitější věci.

- Ať už chceme nebo ne, pomalu ale jistě se ČR stává zemí zaostalou a nezdravou. Oslabení koruny, umělé pokusy o tabulkové zvyšování zaměstnanosti a kvality života, téměř samozřejmě chápaná korupce, gentrifikace a komodifikace veřejného prostoru, řádění investičních dravců, stále větší koncentrace moci do rukou hrstky bohatých, energetická a tržní závislost na velmocích... Klesáme do nepříjemné kategorie okrajových zemí, ze které jsme se téměř vyškrábali na začátku minulého desetiletí. Naše věda, umění a kultura jsou jen chabým odrazem toho, co bývaly. Najdou se samozřejmě světlé výjimky, ale v těchto ohledech jako kdyby posledních 25 let vlastně ani neproběhlo. To je ta měkká síla, kterou jsme měli a ztratili. Čím přispíváme Evropě? Čím přispíváme lidstvu? K jakému velkému tématu naší doby a planety jsou Češi schopni poskytnout důležitá výzkumná data nebo všelidská poselství? Kde jsou čeští diplomaté působící jako smírčí prostředníci v konfliktních oblastech? Proč už ČR neposkytuje azyl bojovníkům za lidská práva bez ohledu na to, zda jsou z východu, západu, jihu nebo severu? Proč už nejsme hrdými ukázkami toho, že demokratický dialog může skutečně být nástrojem, jak mírnit a mýtit lidské utrpení? Proč jsme se nepostavili proti Rusku v otázkách Ukrajiny a zároveň proti USA v otázkách (například) Kurdů a Sýrie? Proč nevystupujeme na obranu jihoamerických, afrických, blízkovýchodních a jihovýchodních snah o demokracii? Proč jsme se nepostavili jednoznačně na stranu Edwarda Snowdena, Chelsea Manningové, Jeremy Hammonda, Juliana Assange a mnohých dalších? Jsme zahleděni do vlastního pupku a vše za našimi hornatými hranicemi je buď exotická kuriositka, nebo vzdálený problém jakýchsi čapkovských Mloků. Proč musíme stále hledat vnější oporu netuším, ale cítím že naše ideály a s nimi i naše vůle k lepšímu zítřku dnes zásadně trpí. Na světě je stále více lidí, kteří by ocenili podporu země s pověstí a historií České republiky... vykašlat se na ně a místo toho pragmaticky, cynicky, téměř korporátně a stínově trávit dny přerozdělováním zakázek a kupčením s důvěrou občanů je jako vytrhnout z české povahy to málo, co nás drželo nad úrovní jiných zmrzačených a zaprodaných "malých národů". Místo kultury moudrosti a odvahy u nás vznikla kultura anti-moralismu, anti-intelektualismu, uctívání moci a křečovitého lpění na zbytcích důstojnosti, projevovaná nevýraznými nebo neinformovanými útoky proti vágním vnějším nepřátelům, ať už je to EU, Islám, Rusko nebo USA...



- Vystupuji z metra na Václavském náměstí a ihned zhnuseně vdechuji atmosféru karnevalu. Václav Havel je všude, ale spíše než zajímavou osobnost hodnou studia připomíná Mickeyho v sametovém Disneylandu. Davem se prolínají turisté srkající svařák a několik skupinek s transparenty a symboly, od zprzněně křesťanských (vyřvávání o tom, jak Ježíš způsobuje sametovou revoluci v srdci) po politicky zmatené (pravicoví libertariáni z hnutí Svobodných jsou k nerozeznání od davu opilých Britů na stag party, ožralecky řvou zcela stejně). Chvíli nevěřícně sleduji neokvětinové děti v tričku a bez bot, jak tančí napříč náměstím. K dostání jsou různé suvenýry, představující sametový fetiš. Kupte si cdčko Kryla a plakát Havla, z Disneylandu přeci neodjedete s prázdnou!

- Znechuceně jdu dolů na Můstek, kde se trousí zbytky lidí s červenými protizemanovskými kartami. V očích mají pocit dobře odvedené práce a zároveň trošky zmatení. Za jejich zády před výlohami luxusních prodejen v pasážích a podloubích polehávají žebráci a lidé s injekčními stříkačkami, schovávající se před všudypřítomnými policisty. Odmítám už dál přemýšlet nad tím, jak Zeman odvrátil pozornost od skutečného významu výročí a odmítám se nechat zatáhnout do postranních uliček, plných debatujících skupinek více či méně podivných existencí. Mířím rovnou na Národní třídu, odkud se linou pouťové vůně a zvuky.

- "Podívej se co se tady děje, co všechno tě sere!" zpívá jakási rapová skupina na pódiu, ale hned po prvním sprostém slově je organizátoři nemilosrdně utnou. V publiku jsou nic netušící usměvaví turisté a rodiny s dětmi. Skupina se vymlouvá na svou neschopnost a nastupuje s další skladbou, tentokrát tak akorát bezobsažnou a bezpečnou. Od křižovatky před bývalým Májem se táhne teritorium stánků. Některé patří místním restauracím, zbytek různým občanským sdružením a neziskovým organizacím. Vedle sebe vypadají nemístně, atmosféra karnevalu dosahuje vrcholu když se objevují masky a lidé na chůdách, vedle fotek politických vězňů a výzev k řešení složitých společenských otázek (které už řešíme věčnost, nezdá se vám?) působí jako výsměch. Opatrně opouštím Národní a mířím bezcílně směrem na sever, ale hned mě přiláká Hollar FSV, kde začíná akce "Free Velvet"...

- Nevěřím vlastním očím. Asi padesát unavených a navoněných superhipsterů (omlouvám se, vím že hipster není funkční označení, ale prostě tak tihle lidé působili) čeká na začátek akce. Prvních 100 z nich dostane "designovou skleničku", ze které mohou pít dva lidé najednou. Pokud pošlou na Facebook fotku, jak si užívají sametové vzpomínky v ulicích Prahy, dostanou víno zadarmo. Několik partnerských podniků navíc nabízí pití do skleničky se slevou. Moderátor děkuje sponzorům a osobnostem, které celou akci zaštítily, vyzývá k obnově studentské solidarity z roku 89 a dodává "Jak jinak, než pitím." Na obou rukách se mi zvedají prostředníčky, ale prchám nakonec bez konfliktu (což je mi okamžitě líto, ale nedá se nic dělat). Tiše doufám, že většího znásilnění už se dnes Listopad nedočká. (a samozřejmě dočkal - http://www.festivalsvobody.cz/diky-ze-muzem-otevreny-dopis-studentu-akterum-listopadovych-udalosti-1989/)

- Cestou na Staroměstské náměstí potkávám průvod anarchistů, doprovázený skupinou policistů v civilním, kteří zuřivě fotí a tajemně zapisují (jako za starých časů). Při zastávce u nového centra na Národní (a otáčející se Kafkovy hlavy) nás z oken sledují lidé v barevných uniformách obchodních řetězců. Proslovy anarchistů jsou jako vždy idealistické a plné naděje, ale vzápětí mám pocit, že jde o volání do zbraně. Pokřik "Lepší svět je možný" vydrží davu jen několik opakování, než ho vystřídají mnohem bojovnější pokřiky (například "Naše zbraň je solidarita" je pro mě zcela nepochopitelný). Zároveň si všímám, jako ostatně čím dál tím více lidí, určité stále výraznější aktuálnosti a bolestivosti anarchistických komentářů k současnosti. I když jsou přespříliš idealistické a zní jako bití hlavou o zeď, na emocionální úrovni adresují zatím nejlépe ze všech hesel, které jsem dnes potkal, určitou prázdnou a nezacílenou bolest vycházející z pocitu, že jsme své hrozné minulosti ještě neutekli a naopak se k ní zase vracíme. Anarchisté vypadají jako návštěvníci z postapokalyptické budoucnosti, snažící se nás varovat svým vlastním jazykem krutého přežívání a neustálého zápasu, že je vždy potřeba pochybovat. V porovnání s přehnaně přeorganizovanými "oslavami svobody" všude kolem nich vypadají anarchisté dokonce kultivovaně a angažovaně, protože alespoň neberou svobodu jako samozřejmost. Nechávám je jejich osudu a pokračuji dál... Zpět na Václavské náměstí, do jedné z legendárních kaváren, kde se schází lidé co rok 89 skutečně zažili a kde dodnes v omezené míře žijí myšlenky Charty, Jazzové sekce, Revolver Revue a mnohých dalších sympatických snah minulých i současných.

- Kavárna je v podvečer k prasknutí plná mladých lidí, začíná promítání dokumentu Něžná revoluce (https://www.youtube.com/watch?v=WKEYyh02TeQ). Záběry z oslav 1. Máje za minulého režimu mi až bolestně připomínají to, co se zrovna děje venku na Václavském náměstí v roce 2014 (křečovité úsměvy, dohled úřadů, téměř nadlidská aura politiků a institucí). Pak přichází na řadu Václav Havel, svým mumlavým hlasem opatrně vysvětluje "Zlo monokultury" a důležitost neustálé svobodné diskuse. Monokultura je přesně to, co vládne Praze (ČR? Evropě? Světu?) dnes. Naše diskuse je sice svobodná, ale co je to platné, když prostě a jednoduše neprobíhá? Hlas Borise Rösnera popisuje dění před revolucí: "Moc v rukou hrstky mužů, soukromé zdravotnictví a tajné smlouvy, nedostatky léků, omezený přístup ke vzdělání..." opět to zní jako že jsme vyměnili jednu vládu hrstky mocných za vládu jiné hrstky mocných.

- V krutém kontrastu k nedávným výrokům prezidenta Zemana je dokument Něžná revoluce plný záběrů z protestů roku 89, kde viditelně teče krev a obušky dopadají na tváře lidí, kteří sedí na zemi s prázdnýma rukama nad hlavou. Minulý režim zacházel s demonstranty stejně, jako ten současný. Je zbytečné myslet si, že při snaze vyjádřit výrazně odlišný názor dopadneme jinak, než jak dopadli lidé na Národní v roce 89. Veřejná bezpečnost se chovala stejně, jako se chovala policie k lidem během hnutí Occupy Wall Street (nemluvě o Fergussonu). Obušky a rány do ledvin ve vazbě jsou tu pořád. Dotázaný demonstrant říká, že "Nová generace nemá smysl života," a zní stejně, jako tisíce demonstrantů na Západě i na Východě za posledních 60 let.

- Přál bych si, aby tu se mnou byli lidé, kteří souhlasí se Zemanovým odsouzením "pražské kavárny". Vidím kolem sebe mladé lidi sledující dokument se zaujetím a často i překvapením. Ptají se a diskutují, diví se že tehdejší protesty trvaly celých 5 dní, diví se kam zmizelo Občanské fórum, diví se odkud se vzali Zeman a Klaus, diví se že tenkrát na podzim i sněžilo, protože něco takového nezažili, diví se jak příjemně málo bylo během roku 89 cítit slepý nacionalismus. Záběry ze zlomového projevu Miroslava Štěpána v továrně ČKD jsou pro ně jako scénka z nějaké komedie, smějí se každé jeho větě jako kdyby to byl skvěle vypointovaný vtip a satira.

- Karel Kryl v dokumentu říká "Všechny věci se mohou opakovat i v demokracii. Je nutné to hlídat," a nezbývá, než s ním souhlasit. Zdá se mi, že v roce 89 lidé ukončili vládu jedné strany, ale zbývá ještě ukončit vládu nedemokratických vlivů (především soukromých a tržních) nad současnými stranami. Nevládnou nám už sice komunisté, ale přesto je něco špatně... Některé zhoubné procesy se nám prostě nepodařilo uhlídat.

- "Zažil jsem tanky za pražského jara," říká jeden z pravidelných návštěvníků kavárny potom, co dokument končí. "Rok 89 byl proti tomu takový lehký vánek připomínky násilí, odlehčeného tou vidinou zlepšení, natož když to srovnáme s rokem 39. To, co vy řešíte dnes, to je z tohohle hlediska už úplná prkotina. Ale že se přímo nekrvácí ještě neznamená, že situace není vážná. Nezávidím vám, co vás čeká."

- Až do noci se pak bavíme o tom, co že to ta revoluce znamenala. Fotky k článku dělal kamarád z Ruska, dlouhou debatu jsem vedl s kamarádem z USA... Shodneme se na tom, že už nejde jen navazovat na to, co pro ČR připravily jiné mocnosti, protože ani Západ, ani Východ už neví, kam a proč směřovat... stmívá se a ochlazuje.

Myslím, že 17. listopadu 2014 začal pražský podzim.

Atmosféru začínající nové éry podle mého názoru dobře vystihují například tyto články:

http://echo24.cz/a/ifBwH/1989-2014-jenom-konzum-nestaci

http://nazory.euro.e15.cz/komentare/stepan-kubalik-svoboda-sametoveho-kyce-1137572#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

http://archiv.ihned.cz/c1-63134130-petr-honzejk-a-co-kdyz-jsme-jako-oni

Autor: Sebastian Chum | úterý 18.11.2014 22:00 | karma článku: 11.68 | přečteno: 567x

Další články blogera

Sebastian Chum

Jehovisté jsou zhoubná sekta

Jehovisté se považují za pozemskou část celkové organizace Nejvyššího. Něco jako boží frančíza pro smrtelníky. V Rusku je chtějí zakázat, v USA jsou považováni za šílené vrahy a násilníky. U nás se jim zatím daří lhát...

28.3.2017 v 12:35 | Karma článku: 22.42 | Přečteno: 1063 | Diskuse

Sebastian Chum

Strojová inteligence a singularita

Co můžeme čekat od pokroků ve vývoji umělých inteligencí a jim podobných systémů? I když se nám může taková úvaha zdát vzdálená každodenní přítomnosti, naše životy ovlivňuje stále silněji.

23.2.2017 v 14:24 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 449 | Diskuse

Sebastian Chum

Zásadní změny planety v roce 2016

Zatímco na ČR dopadá globální oteplování (a snaha přírody na něj reagovat) především v podobě posunů vysychavých oblastí a srážek, zbytek planety (globální Jih především) už zažívá to, před čím vědci varují už alespoň 50 let.

19.1.2017 v 13:35 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 712 | Diskuse

Sebastian Chum

NBIC komplex: Revoluce, o které se nepíše...

Ve 21. století můžeme očekávat, že součinnost čtyř hlavních vědeckotechnických oborů (nanotechnologie, biotechnologie, informační technologie a kognitivní věda) povede k nebývalému rozvoji a zrychlení všeho kolem nás...

17.1.2017 v 16:51 | Karma článku: 10.43 | Přečteno: 356 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Zdeněk Sotolář

Kampak zmizeli rodiče?

Školy dnes úkoluje kdekdo. Teď se přidali také čeští zubaři. Novopečený prezident České stomatologické komory Roman Šmucler chce stomatologickou osvětu po učitelích.

16.8.2017 v 14:55 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 479 | Diskuse

Martin Braun

Despacito - letní rozhlasový armaggeddon

Asi se najde jen sotva někdo, kdo tuhle hrůzu ještě neslyšel. Hraje všude. Kteroukoliv stanici naladíte, ozve se Despacito a to dokonce i na těch rockových.. A jak jsem se doslechl, podobný virus přepadl i Česko.

16.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 550 | Diskuse

Richard Mandelík

Letní slavnosti staré hudby II.

Do Tróje se vracíme v poslední červencový den dávno poté, co svatá Markyta hodila srp do žita. Zato však Janoušková Markyta se ozvala a naplnila mě tak v horkém létě chladivou radostí.

16.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Richard Mandelík

Letní slavnosti staré hudby I.

Letošní ročník dle tematického zaměření sluje Versailles. Koncerty budu řadit za sebou bez dalšího třídění. Půjdou tedy spojitě v čase, avšak látky mnoho, proto chystám dva díly.

15.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Tomáš Flaška

Za co se asi ti Rusové stydí?

Ruská kinematografie natočila velkofilm o připojení Krymu k Rusku. Úmyslně nepíši o anexi. Prý je to velkofilm s fůrou akcí, tanků, stíhaček, ba dokonce i milostný příběh se line jako nit skrz vítězný děj.

14.8.2017 v 16:55 | Karma článku: 33.08 | Přečteno: 915 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2915

_

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.