Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přijetí uprchlíků nás zmrzačí, odmítnutí nás zabije

20. 10. 2015 17:03:00
Zamyšlení nad tím, jaké vlastně máme možnosti tváří v tvář zhoršující se situaci... Současná veřejná debata nikam nesměřuje, mezitím ale lidé stále trpí.
O migrantské krizi píšu od roku 2008 a v současném historicky jedinečném sousledu různých krizí, z nichž většina je už daleko za možností smysluplného řešení, vyčnívají uprchlíci jako nejakutnější a zatím nejdůležitější zkouška toho, jak se lidská civilizace dokáže vypořádat s budoucností. Z tohoto pohledu je tato humanitární krize jen jedním z mnoha problémů, proto naprosto nechápu jak silně na ni lidé reagují a jak překvapené jsou reakce v médiích. O tom, že nás čeká zásadní stěhování národů, už víme velmi dlouho - a víme, že nemá jen jeden zdroj, ale že je způsobeno globálním oteplováním, krizí "tří E" (ekologie, ekonomika, energetika), celkovou geopolitickou nestabilitou a mnoha dalšími rozkladnými procesy současnosti (ztráta demokratických struktur, kulturně psychospirituální krize, zastarávání infrastruktury, vzestup korporátní narkokracie, nepopsatelný nárůst nerovnosti a další a další).

O dalších, především historických důvodech (náboženské, technosociální, zdrojové a mocenské) se v české společnosti a v zemích V4 často mluví jako o hlavním argumentu, proč se nás krize týká méně, než ostatních kultur - my jsme přeci neměli koloniální impéria, my přeci nezneužívali méně rozvinuté společnosti... Tento přístup na mě působí alibisticky a především krátkozrace: Kde budeme, pokud se nepokusíme účastnit řešení těchto problémů? Naše vlastní historie, plná útlaku a nejistoty (ze které myslím pramení středověce působící hlad po národu a samostatnosti), by měla být něčím, co se snažíme kulturně trávit a překonávat, jako jizvy které nás poučily a zařazují nás mezi ty kultury, které se mohou i přes svou zdánlivou bezvýznamnost vyjadřovat k mnoha hlubokým otázkám. Z této zkušenosti myslím vychází humanistický a často naivně Havlovský sen o moudrých a odvážných plánech, jak uprchlíkům pomoci - kosmopolitní, nikoliv multikulturní. Oba přístupy, ať už kotlinově infantilní nacionalismus nebo horlivě všelidský pacifismus, jsou jen chabé prvotní reakce na několik úvodních měsíců uprchlické krize, která bude pravděpodobně trvat mnoho let a jejíž následky ovlivní budoucnost druhu.

Všichni cítíme, že je potřeba se co nejdříve a nejsmysluplněji rozhodnout, ale přitom k rozhodnutí zatím nemáme dostatek zkušeností ani skutečností. Je naprosto jedno, zda k nám míří uprchlíci schopni okamžitě se zapojit do naší ekonomiky a harmonicky se sžít s naší kulturou, nebo zda k nám míří hordy nemocných a zoufalých lidí mezi kterými se skrývají teroristé... Tak jako tak všichni tito lidé přijdou, v jednom velkém nekonečném proudu statisíců a pak milionů. Oblast WANA(T), tedy západní Asie se severní Afrikou (ke které se jako spící velmoc přidává Turecko) totiž nejen, že trpí (výjimečně děsivou a ničivou) souhrou desítek různých krizí, z nichž každá je samostatnou katastrofou na několik generací, ale navíc ve 20. století prošla krátkým obdobím růstu kvality života, díky kterému se setrvačnost tamních kultur nezastaví jen tak. Lidé z WANA(T) chápou, co jsou to nemocnice, školy, úřady a veřejné služby. Chápou, co znamená pokrok, vzdělanost, zdraví a mír - a moc dobře chápou, že o ně přišli a bude těžké je získat zpět... Proto v těchto poškozených a hroutících se oblastech nezůstane postupně nikdo a všichni, tedy miliony lidí, se budou stále častěji a stále organizovaněji dávat do pohybu. Shrnutí uprchlické krize je tedy jednoduché: "Ti lidé prostě přijdou - bez ohledu na to, jak jim cestu znepříjemníme."

Pokud si tedy připustíme, že všechny naše dosavadní postoje a plány jsou jen prvotní a neuvážené reakce (ať už je to agresivní demonstrace s šibenicemi, nebo obětavé dobrovolnictví na hranicích Maďarska), jaké kroky bychom měli podniknout? První, co si musíme v tuto chvíli uvědomit, je především naprostá nepřipravenost naší společnosti na to, co nás čeká. Nejen, že různá pádná varování zůstala a zůstávají bez odezvy, ale nedostává se ani nových pokusů o řešení. V takové situaci je především potřeba co nejlépe se informovat a co nejdříve začít spolupracovat - každý další cyklus veřejného dialogu motivovaný prosazováním jen jednoho jediného řešení totiž spotřebovává vzácnou pozornost a čas. Dosavadní pokusy o řešení jsou necelistvé, neefektivní a z dlouhodobého hlediska směřují k tomu, že si budou navzájem odporovat. Některé státy nebo části společnosti se otevírají a uprchlíkům pomáhají, další se snaží burcovat k civilizačnímu boji o přežití... Obě strany si musí uvědomit, že ta druhá jen tak své snahy nevzdá. Dříve či později musí dojít k dialogu a utvoření společného plánu.

Jaký by takový společný plán měl být? Pokud vůbec nějak srovnávat dva dosavadní celkové přístupy, tedy buď uprchlíky přijímat, nebo je odmítat, pak jedině jakožto dvě možnosti pro první z mnoha kroků (ani jeden přístup nevydrží setkání s realitou). Současná snaha podávat jednoznačná řešení a zastávat jednoznačné postoje je vzhledem k nepředvídatelnosti a složitosti problému trapná a nezodpovědná.

Fakta jsou jasná: A) Do Evropy míří miliony lidí, z různých důvodů a z různých kultur. B) Nejsme na ně připraveni a navíc máme sami dost a dost dalších problémů, které budou postupně výraznější výzvou, než uprchlíci.

V takových podmínkách je hloupost stavět ploty a zdi, protože zaprvé způsobí obrovské utrpení v krátkodobém výhledu a zadruhé způsobí extremizaci a eskalaci lidí "za zdmi". Zároveň je ale hloupost očekávat, že Evropa dokáže obrovský příval osudů a nároků absorbovat. Odpor a konflikt ve společnosti nezmizí, ale naopak naroste v obou případech - ani jedna ze stran se nevzdá svých ideálů a místo toho, abychom řešili společné problémy, budeme se stále více tříštit na různé názorové celky. Osobně se mi zdá, že směřujeme k nejhorší možnosti: Zkusit oba přístupy tak nějak napůl, což považuji za plýtvání a známku populismu na obou stranách.

Co nám tedy zbývá? Myslím si, že především musíme zajistit, aby se lidé měli kam vracet. V Evropě začne kvalita života klesat velmi brzy tak jako tak, s uprchlíky i bez nich, proto je důležité nepřilévat do ohně a co nejdříve se zapojit do snah o rekonstrukci společností, ze kterých k nám lidé proudí. Bez tohoto dvojího kroku kupředu, tedy kombinace masivního přijetí uprchlíků se stejně masivní snahou opět jim pomoci zpět do zemí jejich původu, dojde k další extremizaci (vnitřní i vnější) a přestane být rozdíl mezi Evropou a WANA(T)em (zde dávám za pravdu jinak nepodloženým obavám z "měkké Eurábie").

Přiznejme si, co nás čeká v nejbližší době: Dostanou se k nám fundamentalisté a teroristé? Ano. Dojde k násilným střetům mezi extremisty různých kultur? Ano. Budou média plná zpráv o nekompatibilitě kultur a neudržitelnosti současných řešení? Ano. Budou lidé vyzývat k tomu, abychom všechny uprchlíky izolovali, zatímco se sami budou snažit izolovat? Ano... Na to, abychom se vyhnuli všem těmto katastrofám, je už pozdě. Argumentovat donekonečna v tomto duchu znamená zůstávat v polospánku současnosti, bez naděje že dokážeme čelit budoucím zhoršením.

Bohužel, nejen že nám chybí infrastruktura a politické nástroje k řešení uprchlíků na území Evropy, ale navíc nejsme vůbec připraveni na potřebnou cestu k pomoci jejich domovským zemím. Spoléhat na to, že Turecko a další země dokáží příval nějakým zázrakem zastavit, je jen odsouvání problému na několik let. Z Evropy se musí stát otáčivé dveře - musí být schopna se postarat o ty, kdo potřebují péči, a zároveň dát všem ostatním možnost okamžitě se v Evropě obrátit a jít pomáhat s obranou a obnovou svých domovů. Na to nestačí naše vojenské ani humanitární metody, které jsou zoufale jednostranné, prolezlé obchodními zájmy a postavené na neudržitelných základech. Současný stav je takový, že tiše čekáme až někdo konečně postaví zdi nebo až se příval lidí zastaví díky hladomorům - obě možnosti znamenají duchovní a kulturní smrt našich nejzásadnějších ideálů. Jakmile se přestaneme zmateně hádat, zbyde jen jediné řešení: Okamžitý krok vstříc problému, zaměřený na budování infrastruktury a pomoc rodinám těch, kdo chtějí bojovat a pracovat za osvobození a stabilizaci svých domovů. Musíme zahodit iluze o charitě i o suverenitě, rozloučit se se svým dosavadním způsobem života a uvědomit si, že planeta a lidstvo nepočká na to, až se budeme konečně cítit připraveni společné výzvy řešit.
Autor: Sebastian Chum | úterý 20.10.2015 17:03 | karma článku: 27.74 | přečteno: 5465x

Další články blogera

Sebastian Chum

Jehovisté jsou zhoubná sekta

Jehovisté se považují za pozemskou část celkové organizace Nejvyššího. Něco jako boží frančíza pro smrtelníky. V Rusku je chtějí zakázat, v USA jsou považováni za šílené vrahy a násilníky. U nás se jim zatím daří lhát...

28.3.2017 v 12:35 | Karma článku: 22.22 | Přečteno: 877 | Diskuse

Sebastian Chum

Strojová inteligence a singularita

Co můžeme čekat od pokroků ve vývoji umělých inteligencí a jim podobných systémů? I když se nám může taková úvaha zdát vzdálená každodenní přítomnosti, naše životy ovlivňuje stále silněji.

23.2.2017 v 14:24 | Karma článku: 9.88 | Přečteno: 403 | Diskuse

Sebastian Chum

Zásadní změny planety v roce 2016

Zatímco na ČR dopadá globální oteplování (a snaha přírody na něj reagovat) především v podobě posunů vysychavých oblastí a srážek, zbytek planety (globální Jih především) už zažívá to, před čím vědci varují už alespoň 50 let.

19.1.2017 v 13:35 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 667 | Diskuse

Sebastian Chum

NBIC komplex: Revoluce, o které se nepíše...

Ve 21. století můžeme očekávat, že součinnost čtyř hlavních vědeckotechnických oborů (nanotechnologie, biotechnologie, informační technologie a kognitivní věda) povede k nebývalému rozvoji a zrychlení všeho kolem nás...

17.1.2017 v 16:51 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 317 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Ann Rychtaříková

Neznáš mě..

Nesuď knihu, nesuď, nesuď, nesuď knihu podle obalu.. tu knihu.. jedinou knihu..... Nebo jedinečnou??

28.4.2017 v 22:46 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 79 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Vlastencem snadno a rychle – plánuje Stropnický

Alespoň tak si to představují věrozvěsti nového (vlastně staronového) školního předmětu s názvem branná výchova. Ano, to byly ty igelitové pytlíky a gumičky. Vyhozen dveřmi – vrací se oknem. Tentokrát pod praporem vlastenectví.

28.4.2017 v 19:49 | Karma článku: 6.12 | Přečteno: 189 | Diskuse

Karel Sýkora

Problém eisegeze

Eisegeze znamená, že máte představu, myšlenku, teologii, dogma... a čtete s tímto v mysli jakýkoli text. Ale jisté míry se eisegeze dopouštíme tehdy, kdykoli čteme religiózní text, nedokážeme se nikdy zcela oprostit sami od sebe.

28.4.2017 v 18:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 |

Naďa Dubcová

Co potřebují muži od žen?

Celoživotním, usilovným studiem a hlavně nynějším studiem inzerátů jsem dospěla k těmto vědeckým názorům:

28.4.2017 v 17:47 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 542 | Diskuse

Karel Sýkora

Kuří oko... :-)

Tvrdé kuří oko neboli heloma durum je tuhá, kuželovitá tlustá část rohovité vrstvy pokožky, která se obvykle vyskytuje nad kloubem prstu. Uprostřed má tvrdé hnédošedé „oko“ obklopené zanícenou kůží.

28.4.2017 v 10:36 | Karma článku: 6.48 | Přečteno: 243 |
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2752

_

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.