Analýza dat po čtyřiceti letech říká, že se blížíme k limitům civilizačního růstu

Stále častěji se potvrzují obavy vědců z různých oborů, předpovídající "slepou uličku" v dosavadním vývoji lidské civilizace. V tomto článku se zaměřím na jednu z nejstarších a nejuznávanějších předpovědí.

Zpráva zvaná Limits to Growth vyšla roku 1972 a vychází z počítačového modelu WORLD3, který porovnává několik základních civilizačních systémů (zemědělství, průmysl, populace, neobnovitelné zdroje, znečištění) s předpokládanou dostupností planetárních zdrojů. Model ukazuje několik různých scénářů, z nichž současnosti nejvíce odpovídá takzvaný "standard run", neboli běh civilizace bez jakéhokoliv pokusu krizi předejít nebo ji řešit. Zpráva je ke stažení zde, přímý odkaz na pdf soubor je zde a bližší pohled do struktury modelu nabízí tato stránka.
    Závažnost předpovědí potvrdila dávka nových dat o 30 let později, současné porovnání o 40 let později pak přineslo ještě výraznější zpřesnění: Planeta Země nejen, že není schopna unést současné nároky naší civilizace, ale v mnoha bodech jsme na tom ještě hůř, než model WORLD3 předpokládal. Naše nároky musíme co nejdříve dramaticky snížit, jinak kromě krize ekologické a humanitární rychle přijde i krize zdrojová.
    Zprávu vydal think-tank Club of Rome (členem byl i Václav Havel), jehož cílem je identifikovat a analyzovat nejzásadnější problémy, kterým čelí lidstvo jako celek.

Pro shrnutí uvedu zjednodušeně výsledky Limits to Growth, aktualizované o nová data:

• Získávání nových zdrojů je čím dál tím dražší, takže model očekává zhruba od roku 2015 postupné snižování průmyslových aktivit a nestabilitu globální ekonomiky.
• Znečištění (do kterého model započítává i globální oteplování) začíná postupně měnit populační rozložení na planetě a zdražuje produkci potravin. V následujících desetiletích se tak vlivem migrační a ekologické krize postupně sníží kvalita života vyspělých zemí zhruba na úroveň první poloviny 20. století.
• Výsledkem souhry různých komplexních problémů a v závislosti na schopnosti mezinárodních institucí na ně reagovat se od dvacátých let 21. století začne snižovat populace, rychlostí 500 milionů lidí každých 10 let.
• Neznámé vlivy, které model není schopen brát v potaz a které mohou situaci zásadně změnit k horšímu nebo lepšímu, jsou větší vojenské konflikty a nové mezinárodní snahy.

Vize nastíněná v Limits to Growth je zajímavá především svou srozumitelností a logickou posloupností závěrů. Našlo se samozřejmě mnoho kritických hlasů, které ji považují za nepřesnou, samotní autoři ale uvádějí, že jde pouze o varování a nikoliv o dokonalou předpověď budoucnosti. Za výrazného kritika považuji například Vaclava Smila, působícího na univerzitě v kanadském Winnipegu, který mimo jiné upozorňuje na to, že model WORLD3 neuvažuje možnosti náhrady některých neobnovitelných zdrojů, případně racionalizaci využití energie celkově (Smilovu pohledu na současnou situaci se budu věnovat v některém z příštích článků, mezitím doporučuji jednu z jeho přednášek).
    Ačkoliv tedy různých kritik Limits of Growth není málo a model zdaleka není takový, jak by si jeho autoři přáli, v základních obrysech popisuje situaci až děsivě přesně. Toho si všimli především členové výzkumného týmu australské univerzity v Melbourne, která v roce 2014 pod vedením Grahama Turnera vydala studii Is Global Collapse Imminent? (ke stažení zde). Ta k původním datům přidává například i výsledky studií OSN a dalších mezinárodních institucí, energetických koncernů i univerzit. Podle Turnera je užitečnější a moudřejší začít se na kolaps připravovat, spíše než se snažit mu předejít (v současnosti samozřejmě neděláme ani jedno) a jako doplnění doporučuji jeho shrnutí situace v tomto rozhovoru.

Jak přesně zatím model z Limits of Growth odpovídá skutečnosti?

Předpokládaný scénář nazvaný Standard Run, značený tečkovanou linkou, překvapivě přesně odpovídá údajům z let 1970 až 2010 (plná linka).

Jeden z autorů původní studie Limits to Growth, Jorgen Randers, vydal v roce 2012 knihu, ve které model aktualizuje a jeho chmurné výsledky vidí jako příležitost pro celé lidstvo k přehodnocení toho, co vlastně má naše civilizace splňovat: Má se skutečně slepě snažit o nekonečný růst, nebo spíše o inteligentní a udržitelné zvyšování kvality života?
    Randers navrhuje i nutné kroky k tomu, aby se lidstvo s kolapsem vyrovnalo co nejsmysluplněji, které bohužel dnes v roce 2015 působí naprosto nereálně:

• Snížení porodnosti, nejlépe postupným zvýšením kvality života
• Zrychlení odklonu od uhlí, ropy, zemního plynu a dalších neobnovitelných zdrojů
• Zavedení co nejčistší energetické infrastruktury v rozvojových zemích
• Podpora institucí, které budou schopny argumentačně čelit krátkodobým řešením založeným na populismu a katastrofismu v jednotlivých národních státech