Bezvýhradný souhlas jste sklidit nemohl, to víte. Komentáře také mnoho vypovídají.  Já bych doplnil snad jen to, že by možná mělo být lépe poukázáno na to, že je zásadní rozdíl mezi patologickou závislostí na majetku, penězích a z toho plynoucích možností, a střízlivým přijetím "hmotné" části člověka. Sebepotlačující askeze a povýšená skromnost sice také existuje, ale jen vyjímečně Důvody, proč člověk může potřebovat k pocitu spokojenosti šidítka, je mnoho. Některé jsou tak vážné, že je to spíše téma psychiatrické než psychologické. Ta patologie se dá posilovat a rozšiřovat, což se ve společnosti našeho typu děje každý den. Veřejně a oficiálně. Vzhledem k tomu, že Váš text není poesíí ani prózou, vůbec v něm nepostrádám projevy emocí. Někdo jiný by je Vám naopak vyčetl, neboť přemíra emocí může sdělnost i velmi oslabit a vzít jí váhu.

Pane autore, přiznám se, že tak dobrý text, jako je tento Váš blog, jsem dlouho nečetla. Díky.

Má jedinou chybu: jak ukazuje diskuse níže, poznání o pseudopodstatě materialismu není tak daleko, a není (alespoň v Česku) tak rozšířené, jak naznačujete. Zde je to velká bída.

Paní Petrová, vaše reakce mě samozřejmě strašně moc těší a jsem rád, že jsem vám "sedl"! Ale nemůžu souhlasit s tím, jak sice velmi jemným způsobem, ale přesto napadáte diskutující - každý má jiný názor a myslím si, že v lecčems mají zdejší reakce pravdu. Filosofování a kritika toho, typu, které se já osobně z hlubokého přesvědčení věnuji, má stinné stránky a ty si rád připomínám. Nepraktičnost, zasněnost, ztráta v myšlení, snaha škatulkovat a jak napsal pan Matějka i "páchat dobro" je skutečné riziko.

Autore, již jste přešel na nehmotnou (nemateriální) stravu?

Je mi líto, pokud vám můj text přišel nějak trapný nebo nepraktický. Z vašeho komentáře soudím, že jste si ho tak úplně neužil. Chtěl bych podotknout že základem kritiky materialismu v mém článku je fakt, že i samotná věda nám říká, že hmota neexistuje v té podobě, jak se o ní občas učíme na středních školách a jak o ní mluvíme každý den. Žádné pevné částice (jak se ze současných teorií zdá) neexistují, takže moje strava je stejně "nehmotná", jako jakákoliv jiná hmota a já sám. Bohužel je pro mě tohle téma hodně složité a snažím se pochopit, co že nám to ti vědci říkají, už asi tři roky - ale dává mi to smysl jako prozatimní nejlepší vysvětlení.

sorry, ale mě to zní jak úryvek z filozofickýho slovníku...necítím z toho emoce a osobní názor...snaha znít fundovaně přebila osobnost....

S tím se samozřejmě taky snažím bojovat, díky za upřímný názor paní Ulrichová! Jsem rád, že vám to přijde alespoň jako úryvek z filosofického slovníku, a ne jako naprostá blbina:-) O snahu znít fundovaně rozhodně nešlo, článek jsem napsal v momentálním popudu protože jsem si skutečně všimnul, že na internetu koluje podezřele a nepříjemně často pořád to samé téma. Napsáním tak intuitivního článku jsem dost riskoval, že nebude k přečtení, takže jsem se uchýlil k trochu suššímu podání, aby se mi při psaní lépe přemýšlelo. Ve výsledku, jak píšete, to nebyl dobrý nápad... snaha řešit ukvapenost suchostí se na článku podepsala. Ale základní myšlenku jsem věřím předal, na zlepšení v dalších článcích snad ještě bude času dostatek.

Podotýkám, že moderní věda se svými neuronovými sítěmi či kvantovou mechanikou se od materialismu nikterak nevychýlila, tudíž z pozic moderní vědy materialismus jaksi kritizovat nelze. Věda se totiž stále domnívá, že veškeré duševní projevy jsou způsobeny hmotou (těmi neurony a vztahy mezi nimi).

Nerad bych si nárokoval pozici moderní vědy a upřímně mám pocit, že byste to neměl dělat ani vy sám, pane Švadlenka. Věda pokud ji dobře chápu není tvrdě vytesána do kamene a mění se relativně často, ostrůvek zajímavě "tvrdého" poznání, na kterém žijeme v současnosti, chápou i sami vědci jako něco dočasného a falsifikovatelného za správných podmínek - pochybování i nad jasným a zdánlivě jednoznačným je základ vědecké metody. Proto musím nesouhlasit, že se věda nijak neodchýlila od materialismu: Vychýlila se, ale rozhodně ne jako celek nebo většinový konsensus. Podobně jako ve vědecké obci neexistuje konsensus co se temné hmoty a energie týče (někdo je nazývá moderním éterem), neexistuje zatím konsensus co se povahy hmoty týče. V tom je myslím základní podstata debaty: Někomu přijde, že povaha hmoty už byla zpochybněna dostatečně, někomu jinému ještě pár generací vědeckého bádání chybí, protože věří, že se nakonec konsensus pohne na druhou stranu a spíše materialismus znovu potvrdí. Kritka materialismu tedy nepopírá, že vědomí vzniká v neuronových sítích, ale popírá, že neuronové sítě samy jsou složeny z konkrétních hmotných částic. Na tomto kontroverzním okraji vědy se mluví o fluktuacích vakua, kvantové pěně, informaci jako stavebním bloku reality nebo o hmotě jako určité konfiguraci prostoru. Věda prochází další fází poznání - možná je příliš brzo se nechat novými pohledy na věc strhnout, ale osobně jsem spíše nakloněn novým teoriím (postaveným na fungujících starších teoriích), spíše než abych se držel pouze starých teorií samotných a nové odmítal.

Nemohu si pomoct, ale dost mi tu dnes z článku smrdí nová možnost páchání dobra a znovu a zas snaha o kecání jedněch do života druhým.

Pane Matějko, nemohu si pomoct, ale tento blog prostě není pro Vás. Takže si nenechte kazit náladu a klidně se věnujte svým iluzím.

autor pozapomněl, že v Čechách je trestuhodné říct praseti, že je čuně.

Přestaňme ve všem hledat nevýhodu a začněme hledat výhody a co nám kde co přinese dobrého. Všeho moc škodí.

Souhlas:-)

Nemám rád ismy. Tuším, že žádný kapitalismus ani socialismus neexistují. Svět se nějak vyvíjí a není dobré zatahovat do jeho vývoje žvanílky různých formátů a lidi toužící po revolucích, či reformách.  Mám úctu k lidem, kteří se bez zločinů domohli majetku a jsou šťastni.

Kapitalismus jako takový je především konstrukt marxistů, aby se měli vůči čemu vymezovat. Vlastně je to všechno, co není komunismus či socialismus.

žádný ismus není tolik nebezpečný jako my sami sobě.