asi takhle: zakaznikum je v naproste vetsine pripadu jedno za jakych pracovnich, socialnich, platovych nebo ekologickych podminek bylo zbozi vyrobeno, zakaznici chteji co nejlevnejsi zbozi ... a trh jim takove zbozi nabidne. pristup amazonu a dalsich firem mozna neni zas tak uplne humanni, ale je pekelne ekonomicky efektivni - a to je to jedine, co akcionare (potazmo management, nebot ten je na rozhodnuti akcnionaru do znacne miry zavisly) amazonu zajima.

ostatne priznam se, ze od amazonu pozaduji jedine: aby me objednane zbozi dorucil na misto urceni vcas, nerozbite, a co nejlevneji. nepozaduji, aby se u toho choval humanne, aby bral ohledy na zivotni situace zamestnancu, nebo aby uprednostnoval lidsky pristup - pokud tohle nekdo od dodavatele zbozi vyzaduje, necht si najde na trhu subjekt, ktery podobna kriteria splnuje. ja se spokojim s dodavatelem, ktery bude minimalizovat naklady, a doruci me moje zbozi tak, jak ja pozaduji ...

Přemíra slov v podstatě o ničem. 

Lidé budou tak dlouho řešit problémy slovy, až budou skutečně "rýt držkou v zemi" a pak možná pochopí, že úctu druhých nezískají, dokud si nezačnou vážit sami sebe. 

Ten "temný kout pracovního trhu" už tu kdysi existoval. V době otrokářství nebo později v době nástupu průmyslové revoluce. A vždy se vyřešil tak, že nikoliv systém něco řešil, ale lidé začali řešit svou situaci a následně to vedlo ke změně systému. 

A k tomu "že ty společnosti, které mají nejmenší společenské rozdíly, dosahují nejvyšší kvality života": opravdu si myslíte, že za komoušů byla naše kvalita života na vyšší úrovni?

Možná to nevyznělo, ale v podstatě o úctě k sobě sama a o úctě k druhým druhá část článku je - o rozumném vztahu k lidskému potenciálu, tedy svému i druhých.

Že tu kdysi temný kout pracovního trhu existoval (v podstatě celou historii) a existovat bohužel do nějaké míry pořád bude, naprosto nepochybuji a nesnažil jsem se nějak vyjádřit, že dnešní doba je nějak zcela zásadně jiná. Jde mi jen o kontrast toho, "jak žijeme" s tím, "jak bychom mohli žít" - současný stav mi z nějakého důvodu nevyhovuje, věřil jsem pevně (a stále doufám) v lepší budoucnost.

Také s vámi  naprosto souhlasím, že změna musí přijít ze strany lidí a nikoliv systému - ale doplnil bych, že v tom případě by systém měl dovolit, aby k takové změně došlo. Dát do jisté míry zodpovědnost za svůj život lidem přímo do rukou, nebýt ani opresivní, ani neexistující vliv.

Určitě vás překvapím, ale v komunistických zemích nepanuje vyšší rovnost, ale naopak - těch několik papalášů na vrcholu hází do grafů tak obrovské rozdíly, že se celá taková společnost ocitne bok po boku africkým zemím (kde podobně jako komunistická stranická elita působí váleční diktátoři) a podobné sorvnání se nevyhne ani problematickým zemím takzvaně svobodným, jako je mnoho států Západu.

O to na této ose jde: je opravdu jedno, jaké máte zřízení, kvalita života se dá celkem spolehlivě odhadnout podle společenské rovnosti. Proto jsou na této ose navzájem velmi blízko Čína i USA.

krásně napsané, naprostý souhlas, karma