O náboženský konflikt jde ze všeho nejméně. Oceňuji snahu, nicméně by to chtělo trochu hlubší pochopení příčin a následků. Bez toho žádný "nový pohled" nevznikne (viz název článku) a řešení se už vůbec nedoberete. Na konci článku máte odkaz na internetové stránky, které jste použil. Letmo jsem je projel. Články různé kvality, útržky dějů, občas úplné koniny. Prostě Internet. O podstatě konfliktu se daleko víc dozvíte z "normální literatury". Dovolím si doporučit knihu Ó Jeruzaléme! (Larry Collins/Dominique Lapierre). Je napsaná reportážním stylem a naprosto skvěle, což je u zmíněné autorské dvojice ostatně pravidlem. Jestli v ní něco chybí, tak černobílý pohled na historii konfliktu. Řeší první ozbrojenou konfrontaci a děje, které předcházely založení státu Izrael.

Náboženský konflikt, aby byl řešitelný, musí být převeden na pozemský konflikt o území.

Na Vašem článku lze pochválit minimálně to, že je za ním vidět hluboký zájem o problematiku.

Ovšem kritizovat lze závěr Vaší úvahy. Říkáte například, že "nelze se jednoznačně postavit na jednu nebo druhou stranu".

Jinými slovy vlastně říkáte, že nikdo nemá pravdu, na ničí straně není spravedlnost a nikdo není v právu. Tento "neutrální" přístup je charakteristický pro mnoho tzv. mírotvorců v současnosti i v minulosti. Ale takový názor by mohl vyslovit i kámen u cesty. Představte si, kdyby takový přístup zaujali soudci a prohlásili například, že odškodnění náleží obětem zločinu, ale zároveň odškodníme i zločince, abychom náhodou někomu neukřivdili. Má to smysl?

Hovoříte tady o nutnosti "nového pohledu" a charakterizujete ho takto: "Nestačí demonstrovat proti izraelské okupaci a nestačí ani demonstrovat na podporu Izraele". Následně hovoříte o tom, že "obě strany konfliktu jsou prodchnuty neschopností podívat se do budoucnosti..." Jinými slovy - sám sebe stavíte do role spravedlivého, který se narozdíl od znepřátelených stran dokáže podívat do budoucnosti, ale zároveň se nedokáže k žádné straně přiklonit. Jde to dohromady? Přitom je zřejmé, že když Izraelci přestanou bojovat, tak zároveň přestanou existovat a stanou se obětí masakru, jaký si ani nedokážu představit. Ale když přestanou bojovat palestinští Arabové, tak co se stane? Ztratí národní identitu? Těžko - v moři mnoha desítek milionů Arabů. Ztratí domovy? Proč? Státu Izrael snad vadí občané, kteří platí daně?

"Mírotvorci", kteří před druhou světovou válkou sepisovali Mnichovskou dohodu, chtěli vyhovět Hitlerovi i světovému míru. A víme jak to dopadlo...

Většinu obyvatel Gazy tvoří nuceně vysídlení Arabové po r. 1948 z území, které patřilo jim. Proč by právě oni měli být obětí židovské touhy po Velkém  Izraeli? Navíc když ta vlastnická práva jim garantovala OSN. Na rozdíl od sudetských Němců.

Všechny podobné úvahy opomíjejí jeden zásadní rozdíl. 

-

Arabové začali mnoho válek, všechny prohráli, nebyla to pro ně ale nijak kritická porážka. Izrael obsadil pouze ta území, která potřeboval k zajištění obrany a nesnažil se o totální likvidaci protivníka. 

- 

Vojenská porážka izraelské armády by proti tomu měla pro Židy mnohem horší důsledky, ustoupit by nebylo kam, teroristů toužících po zahnání Židů do moře je až příliš mnoho. 

Izrael si nemůže dovolit porážku ani jedinou.

To uznávám, situace Izraele je velmi složitá a riskantní - ale i kdyby došlo k nějaké krizi, věřím že by se mu dostalo pomoci západních států. Pořád si tedy myslím, že je v pozici síly.

Dovolím si přidat jeden výrok, který jsem opsal a jedná se výrokZahíra Músejna, člena výkonného výboru PLO v rozhovoru poskytnutém holandskýmnovinám Trau,  "Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státuje pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za našiarabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci,Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze zpolitických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychomjako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního'palestinského národa'. Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hraniceminemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohunepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednouprosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme jis Jordánskem."

NAPROSTO IRELEVANTNÍ

Vaší nesrovnatelnou výhodou je možnost teoretického posuzování reálného světa, které Vám umožňuje docházet k závěrům, které nebudou nikdy podrobeny praktické zkoušce. Mohu Vás ujistit, že, pakliže by jste musel situaci posoudit přímo na místě, tak by se Vaše argumentace diametrálně změnila. Zvláště pak, kdyby jste musel také za rozhodnutí vycházející z Vaší argumentace nést odpovědnost.

Já osobně oceňuju článek pana Chuma, přestože mně prvotně dost nadzvedl. Ale nakonec jsem si jej přečetl a musím konstatovat, že přestože se zásadné mýlí, tak alespoň klade otázky a nad problémem přemýšlí. To je rozdíl mezi ním a například Janem Cemperem, který jen kopíruje bláboly z internetu.

Omlouvám se ale přestal jsem číst v okamžiku, kdy jste napsal, že slovo okupace v případě Gazy je správné. Pokud toto tvrdíte, tak se k vám nedoneslo, že Israel opustil Gazu už v roce 2005, to znamená že jí neokupuje.

Pane Král dočtěte to prosím pokud vám to stojí za reakci do diskuse. V roce 2005 sice Izrael stáhl pozemní síly, ale jak tedy vysvětlíte administrativní kontrolu pohybu obyvatel, penět, humanitární pomoci a energie? A jak vysvětlíte a nazvete vojenskou kontrolu hranic, pobřeží a vzdušného prostoru? To je přeci stále okupace podle definice, že nestojí v ulicích každý den vojáci a nejezdí merkavy je jen formalita.

Přece  jenom bych zdůraznil povinnost Knessetu vyhlásit státní hranice Izraele v souladu s Plánem OSN na rozdělení Palestiny z r. 1947, návrat arabských uprchlíků (tím by se řešil problém Gazy) do původních sídel, kde bydleli oni, nebo jejich předkové) a v případě, že na území, která byla získaná válkou, nebude používána síla během pěti let, nebo i více, tak se mohou pak stát součástí Státu PALESTINA.

A okamžitě nabídnout Státu Palestina reciproční uznání.

Povinnost Knessetu je zastupovat občany Izraele.