Cesty k nové veřejné debatě: Mýty západní kontrakultury

22. 06. 2014 14:30:00
V mnoha ohledech je velkou výhodou západní civilizace to, že aktivně nepotírá kritiku a protinázory, což jí dává obrovskou výhodu oproti méně svobodným společnostem. Bohužel v posledních letech tuto schopnost vnímat komentáře zevnitř, ať už jsou jakkoliv nepříjemné nebo neinformované, pomalu ztrácíme. V tomto článku se proto chci zamyslet nad tím, jakou chybu možná dělají samotní kritici a oponenti uvnitř Západu, kteří často upozorňují na vážná a důležitá témata, ale nedaří se jim formulovat své výhrady tak, aby jim byla věnována náležitá pozornost. Až příliš často totiž lidé berou kritiku jako zradu a palbu do vlastních řad, podezřívají komentátory a kritiky z arogance, pokrytectví, neusměrněného bourání tradic nebo jednoduše zoufalství z vlastní životní situace. V čem tedy dělají důležité vnitřní hlasy chybu?

Mýtus první: Ovce

Mezi lidmi z různých (převážně mladých a dosud nezavedených) subkultur a aktivistických hnutí, ale i mezi klasickými kavárenskými a hospodskými "kritiky" se často objevuje tendence vidět v masové společnosti "ovce". Těmi je většinou myšlena ta část populace, která se aktivně nezapojuje do různých protestů, petic, podpory alternativní kultury a nových myšlenek. Důvodem podle většiny společenských kritiků bývá prostě jen lenost nebo hloupost, případně strach nebo touha po slávě a majetku. Z mého pohledu jde o nebezpečný nešvar, odsuzující jiné lidské bytosti do jakési nižší kategorie těch, kdo "věří všemu" a "podporují status quo". Problém je, že takovou "ovcí" může být každý, včetně kritika samotného, jde jen o to, jak se na jeho názory a hodnoty díváme - většina těchto lidí přežvýkává tvrzení hrstky autorů a komentátorů, následuje určitá velká jména ve svém hnutí a myšlenkovém proudu, a porovnává s nimi vše ostatní. Hrozí tak stejné nebezpečí, jako u každé ideologie, a totiž sklouznutí k dogmatismu a ortodoxii.
V čem je však "ovčí syndrom" nejhorší, je jeho schopnost rychle zdiskretidovat jakoukoliv novou myšlenku, jakmile je podána elitářsky a způsobem "pokud tohle nevidíš, jsi prostě ovce". Setkal jsem se s tímto přístupem mnohokrát a zdá se mi, že je jedním z hlavních důvodů, proč i důležitá sdělení a zásadní fakta zůstávají z hlediska většinové společnosti na okraji společenského dialogu, v šerosvětě podivínů a rádoby-revolucionářů. Kontrakulturní vliv je pro rozvoj naší civilizace zcela zásadní a jeho nedostatek podle mého názoru způsobuje zakrnění a zaostalost, protože se všichni točíme v kruzích stále stejných úvah a problémů. Snaha útočit na jiné lidi jako na "ovce" však nejen odrazuje jednotlivce takto označené, ale také vytváří psychologickou bariéru v hlavě toho, kdo se (třeba i oprávněně a upřímně) snaží přinést nový vliv. Ať už se na svět díváme jakkoliv, žádné lidské ovce v něm nejsou, pouze lidé s různými možnostmi a zkušenostmi.
O tom, proč kultura potřebuje spíše propojující a rozdíly respektující postoje, jsem už psal v jednom ze svých prvních článků (http://sebastianchum.blog.idnes.cz/c/379028/Volani-po-citlive-zmene-kultury.html). Pokud nebudeme schopni vidět složité životní okolnosti lidí kolem nás, nebudeme nikdy schopni jim tlumočit svůj názor. Nejde podle mého názoru o to, abychom co nejvíce lidí přesvědčili o své pravdě, ale především o jednoduchý cíl vzájemného dialogu na lidské úrovni. Dozvědět se, co si jiní lidé myslí o mých myšlenkách, je jeden z nejzdravějších vlivů na kvalitu mého života, zvlášt pokud jde o oboustranný proces.
Rizikem ovčího syndromu je i to, jak často se zvrhává v konflikt, protože jedna ze zúčastněných stran považuje tu druhou za někoho žijícího v uzavřené hodnotové bublině. Jediným řešením je myslím studovat zdroje a fakta z druhé strany, rozšiřovat své obzory a snažit se pochopit, o co se vlastně jedná a proč má druhá strana tak silný pocit vlastní pravdy. Kontrakultura ztratila pod tlakem složité a často agresivní masové kultury schopnost vcítit se do jejích pozic, vést klidnou a citlivou řeč s cílem obohacení všech zúčastněných. Pokud se chce kontrakultura vrátit ke své zdravé společenské roli, měl by myslím každý začít přemýšlet nad tím, co znamená lidský dialog a jak těžké je vzhledem k životním okolnostem typického občana Západu vnímat, co že je vlastně tak zásadního na tom, abychom byli schopni slyšet názor druhé strany.


Mýtus druhý: Hegemonie

Dalším kritickým bodem, ve kterém jde kontrakultura proti sobě, je snaha stavět se do role mesiášských rebelů, bojujících proti některému velkému Nepříteli, ať už je jím mezinárodní spiknutí té či oné skupiny, případně korporace, státy, církve a nadnárodní instituce. Jakmile některý takový společenský kritik sáhne k argumentům a metaforám nepřátel a boje za to či ono, dostává se na úroveň zjednodušování situace, která připomíná přesně to, proti čemu se kontrakultura snaží jako taková vymezit a s čím chce lidstvu pomoci (tedy vidění falešných rozdílů mezi lidmi, bránících spolupráci a vzájemnému pochopení).
Z historického hlediska lidstvo směřuje ke stavu, kde jakákoliv taková "Hegemonie" ve smyslu jednoho impéria nebo ideologie, na kterou si můžeme ukázat jako na společný cíl, přestává dávat smysl. Všichni potenciální Nepřátelé fungují najednou, prolínají se a často spolu spolupracují, aniž by o tom věděli. Hegemonie ostatně začíná vznikat i v nás samotných, díky naší apatii a netoleranci, nedostatku času a energie řešit vlastní problémy a zlozvyky - na začátku 21. století se otevřelo tolik různých front, na kterých s něčím "bojovat" a zápasit, že hledání jednoho cíle přestalo mít jakýkoliv přínos pro kontrakulturní debatu.
Proto je myslím tak těžké najít nějakou myšlenku nebo přístup k životu, která by složitou současnost dokázala zpracovat a poskytnout spojující prvek - ze zkušenosti víme, že zástupy davů a centralizace autority vedou k hrůzám a plošnému úbytku lidskosti, ať už se dějí pod jakoukoliv vlajkou nebo symbolem. Nová hnutí a nové myšlenky jsou možná i z tohoto důvodu tak těžce definovatelná a postihnutelná, rozdrobená na stovky menších skupin a zájmů, se kterými si starší formy společenské organizace nevědí rady. Problémům tohoto typu se také blíže věnuji v jednom ze svých minulých článků (http://sebastianchum.blog.idnes.cz/c/398246/Orwell-uz-nestaci-a-na-trun-usedl-slepy-demon.html), případně v přednášce jím inspirované (https://www.youtube.com/watch?v=p3FGzMKDNkM).
Rozdrobení problémů a překážek současnosti vede velkou část kontrakultury v typických případech k přehnané specializaci až extremizaci, nebo naopak k naprostému rozmnělnění a rozkladu. Snaha obsáhnout jedno téma pořádně vede k postupnému odhalení, s čím vším v současnosti každá jedna výzva souvisí (a vtažení do nekonečné a stále rychleji se měnící sítě souvislostí), zatímco snaha poskytnout jedno univerzální řešení naráží na neschopnost lidské mysli celou současnost vnímat jako celek (takže postupně každý člověk začíná vnímat celé téma úplně jinak a dojde k rozdrobení). Pokud se chce kontrakultura dál rozvíjet, měla by se myslím přestat snažit svět zjednodušovat na prostor ovládaný nějakou Hegemonií, a spíše se pokusit každého jednotlivého člověka vnímat jako samostatný děj, vyžadující samostatný přístup a respekt.

Autor: Sebastian Chum | neděle 22.6.2014 14:30 | karma článku: 14.08 | přečteno: 941x

Další články blogera

Sebastian Chum

Radostná zpráva o konci křesťanství a dalších výjimečnostech naší doby

Tento text je: Konspirační hypotéza, teleologická poznámka, ontologická fikce a rituál magického naturalismu.

20.1.2023 v 20:23 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 354 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 7.94 | Přečteno: 235 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 312 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4054

_

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...