Nejhorší je, když uvěříte, že jste ve slepé uličce a nemůžete nic dělat. 

Těch lidí mi moc líto není. Sami se pro to rozhodli.

Pane Chuchma je možné, že situace je přeceněná a trochu pokroucená, ale myslím že i z vyjádření kamaráda je jasné, že si je vědom jiných možností a že pro něj jde jen o dočasný problém a překážku. Jde právě o ty lidi, kteří už několik pokusů "něco udělat" zkusili a prostě ztratili naději - za to bych je netrestal tím, že se jim budu posmívat a říkat, že si to vybrali. Je to nefér, protože to odsunuje problém do pozadí a zároveň nám to dovoluje cítit se, že s tím nemusíme nic dělat, protože je to tak nějak přirozené a v pořádku. (to je to "Tak to chodí.")... I kdyby byla pravda, že si tu situaci "vybrali" (což si myslím, že je málo pravděpodobné), není tak trochu přezíravé a kruté psát, že vám jich není líto? Čím si asi museli projít, aby uvěřili, že nemůžou nic dělat? Například mně je už líto jenom to, že se do takové sitauce dostali. Zda vlastní vinou nebo ne je mi v zásadě z lidského hlediska jedno a nechápu, kde berete jistotu a odvahu zároveň psát "sami se rozhodli " a zároveň "není mi jich líto", jako kdyby zavinění vylučovalo empatii?

KARMA ...ano , není to ským sdílet , lidé Vám řeknou to enní možné , to by si nikdo nedovolil a nebo jdi jinam

To je čistý horor

A také pravda.

Něco podobného zažíval kamarád ve Stříbře dokud tam ještě fungoval Siemens. Já jsem to viděla na vlastní oči, když jsme hráli na Mikulášské nadílce ve firmě Yazaki v Plzni, což je mimochodem taky bývalý Siemens. Měli jsme mezi jednotlivýma představeníma čas, tak jsme si chtěli jít zakouřit. Protože v podniku lze kouřit jen na jednom vyhrazeném místě, požádali jsme slečnu, která nás měla na starosti aby nás tam zavedla. Sami jsme se nesměli pohybovat mimo místnosti nám určené! Musím dodat, že k nám se chovali uctivě. Jednak jsme nebyli zaměstnanci a jednak jako divadlo jsme požívali jisté ochrany..Do kuřárny jsme šli přes výrobní halu, jež vypadala zhruba tak jak to popsal autor. Ve firmě se vyrábějí kabelové svazky do aut. Když jsme procházeli halou, byli jsme svědky toho, když nějaká paní cca 45 let, přišla z WC o něco později. Argument, že ji je špatně nezafungoval a paní na místě vyhodili. Stačilo jim na to cca půl minuty. S odstupem času jsem se dozvěděla, že pracovník který paní vyhodil, ještě ten den letěl taky, ovšem za to, že dopustil aby jsme byli svědky této situace. Bylo mi z toho špatně a připadala jsem si, jako ve Virginii 18 století v době otrokářů!!! Je hnus kam jsme to dopracovali.že lidská důstojnost se stává prázdným pojmem a lidé hrdost mění za  antidepresiva

Na tom stojí veliká produktivita západu.

Konecne nekdo pravdive popsal nas novodoby kapitalismus. Vypada to tak, ze si s odkazanymi lidmi vytiraji p*del. Smutne, jak z toho celeho cisi beznadej a poddani se. Je mi to moc lito, a UP a odbory - prosim vas, bezte s tim nekam, nikdo se nikoho nezastane, a takovi tezi z nouze jinych.

A co na to urad prace ? Pak jsou tu jeste soudy, odbory a dalsi moznosti. Zamestnavatel si dovoli jen to, co mu lidi dovoli.

To mě jako první napadlo také pane Tachovský, ale prostě to nefunguje. Také jsem si myslel, že právní ochrana do nějaké míry dosahuje i do této oblasti, kde pracoval můj kamarád, ale podle jeho zkušeností a zkušeností dalších lidí, kterých se v rámci příprav na článek ptal, se to nedaří. Není zájem pohánět někoho tak velkého, zároveň ještě krytého jinými agenturami. Samozřejmě, že se v této části problému nevyznám, ale zkoušelo to prý mnoho lidí bez úspěchu. Asymetrie mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je v tomto případě obrovská.

Zajímavý a potřebný článek, za mě karma!